Pálení čarodějnic – od magické filipojakubské noci k veselé jarní slavnosti
Pálení čarodějnic (také filipojakubská noc) je oblíbená tradice, při které se poslední dubnový večer zapalují očistné ohne a symbolicky se „pálí čarodějnice“. Tato lidová slavnost má kořeny v dávných jarních rituálech a dodnes se těší oblibě ve městech i malých obcích po celé České republice. V následujícím článku se podíváme na historický původ tohoto zvyku, jeho proměny v průběhu času i na to, jak probíhá pálení čarodějnic dnes – od zapálených hranic přes veselé reje masek až po prvomájové polibky pod rozkvetlým stromem.
Původ tajemné filipojakubské noci Tradice pálení čarodějnic sahá k pradávným oslavám příchodu jara. Veřilo se, že poslední dubnová noc je časem, kdy se po krajině pohybují čarodějnice a zlo má největší moc. Lék na to byl jednoduchý: velký oheň. Očistný plamen měl zahnat zlé síly, ochrnánit lidi, dobytek i úrodu. Většinou se zapalovaly ohne na kopcích nebo jiných vyvýšených místech. Dříve se ohni připisovala magická moc a béhem této noci se konaly různé rituály, například kreslení křížů křídou na dveře, zavěšování trnitých větviček do oken nebo práskání bičem a tlukot do hrnců.
Proměny tradice ve 20. století Ve 20. století tradice zažívala vzestupy i úpady. Během válek se oslava omezovala, v socialismu se dokonce mluvilo o "vatrách míru" místo pálení čarodějnic. V některých obcích se ale zvyk udržel, a po roce 1989 se s novým nadšením vrátil naplno. Dnes se pálení čarodějnic koná ve městech i vesnicích po celé zemi, někde jako komorní posezení sousedů u ohně, jinde jako velká kulturní akce.
Jak se slaví dnes Dnes je pálení čarodějnic hlavně příjemnou společenskou událostí. Na přípravném místě se postaví hranice, často i s figurínou čarodějnice z hadrů a slámy. Po setmění se slavnostně zapálí. Děti i dospělí se převlékají do masek čarodějnic, čarodějů a pohádkových bytostí. Konají se soutěže o nejlepší masku, hody koštětem, dětské hry, opékají se buřty, zpívá se, hraje hudba.
Ve větších městech mívají oslavy podobu malých festivalů (např. Ladronka v Praze, Čarodějáles v Brně), na venkově jde o přívětivější komunitní akce organizované hasiči, kulturní komisí nebo spolky.
Prvomájové pokračování S pálením čarodějnic souvisí i 1. květen, který se u nás slaví jako svátek lásky. Oblíbený je zvyk políbit se pod rozkvetlou třešní – kdo to nestihne, prý uschne! Časově navazuje i tradice stavění májek, které také symbolizují jaro, lásku a plodnost. Obě tradice se tak doplňují a vytvářejí krásnou jarní mozaiku zvyků.
Závěr Pálení čarodějnic dnes není jen připomínkou starých magických rituálů, ale hlavně příležitostí sejít se, užít si společný večer a symbolicky přivítat jaro. Když se zašumí větve, zapraská hranice a zvedne se oheň k nebi, je jasné, že zimě definitivně odzvonilo. A když pak druhý den rozkvetlé stromy zašumí v láskou nabitém máji, tradice dostává svůj krásný smysl. Veselé čarodějnice a krásný máj všem!
