🍷 Hradiště žije vínem – Nejchutnější festival roku ve slovácké metropoli-31.května 2025, 13:00–20:00
- Základní údaje
- 8
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Mýty a příběhy je kategorie věnovaná legendám, pověstem a zajímavým vyprávěním z oblasti Buchlovic a okolních obcí. Najdete zde příběhy o hradu Buchlov, tajemných místech v Chřibech, postavách z lidové slovesnosti i historických událostech, které přežily v ústním podání. Kategorie propojuje skutečnost s fantazií a nabízí pohled na minulost tak, jak ji vnímali lidé dříve – skrze tajemství, symboly a silné příběhy zakořeněné v krajině.
By Michal Chřiby jsou plné míst, která překvapí svou atmosférou i názvy. Jedním z nich je Kazatelna – nápadný skalní útvar, který najdete na hřebeni mezi turistickými uzly. I když se kolem něj denně projdou desítky turistů, jen málokdo se zde zastaví déle než na pár minut. Přitom jde o jedno z nejzajímavějších a nejzáhadnějších míst v této části hor.
Kazatelna je mohutná pískovcová skála, jejíž horní plocha připomíná kazatelskou tribunu nebo obětní stůl. Stojí na mírném návrší v lese, obklopena stromy, bez jakýchkoli informačních tabulí či zásahů. Její tvar je natolik výrazný, že působí dojmem, jako by byl vytvořen lidskou rukou – přitom jde o čistě přírodní útvar, vzniklý erozí a zvětráváním horniny.
Místo má zvláštní klid. V bezvětří zde uslyšíte jen lesní šum a kroky turistů v dálce. Je to skála, která nijak nevyčnívá výškou, ale přesto působí dojmem, že zde kdysi něco důležitého probíhalo.
Jméno Kazatelna vzbuzuje otázky. Nepatří k běžným označením v krajině. Původ názvu není doložen, ale lidová tradice říká, že místo sloužilo jako přirozená „tribuna“ – buď duchovní, nebo shromažďovací. Mohlo jít o místo, kde se setkávali lidé z okolních vsí, kde někdo promlouval k davu, nebo kde se konaly nějaké posvátné obřady.
Příběhy mluví o dávných kazatelích, potulných mniších nebo staroslovanských obřadech. Není doloženo, že by se zde opravdu kázalo ve smyslu křesťanském, ale tvar skály dává těmto představám prostor.
Místo je snadno přístupné – nachází se přímo u značené turistické trasy mezi Bunčem a Brdem. Pokud půjdete z Bunče po červené značce směrem k rozhledně Brdo, narazíte na ni po několika stovkách metrů – skála stojí vlevo od cesty, jen několik kroků v lese.
Nečekejte zde ceduli, altánek ani lavičky. Právě to ale přidává místu kouzlo. Je to tiché zastavení, které působí přirozeně a nenuceně. Ideální k tomu, na chvíli si sednout, rozhlédnout se a zaposlouchat do lesa.
V lesích Chřibů se po staletí traduje vyprávění o hlasitém muži bez tváře, který se zjevil poutníkům u velké skály, dnes zvané Kazatelna.
Vypráví se, že kdysi dávno kráčel po hřebeni starý muž s holí – poutník, který se vracel z Velehradu. Byla noc, les tichý, ale z dálky se náhle ozval jasný hlas:
„Zastav se, člověče. Než dojdeš konce cesty, uslyš slovo pravdy.“
Muž se polekal, ale nezastavil. Když se ohlédl, viděl prý stát na skále postavu v plášti, s obličejem zastřeným. Když se k ní přiblížil, zmizela – a místo ní zůstalo jen ozvěna, která opakovala: „Pravda zní jen tomu, kdo naslouchá.“
Od té doby prý někteří lidé slyšeli v tichu u Kazatelny jakési šeptání, jiní jen zvláštní klid. Ať už jde o staré pověsti, nebo jen hru mysli v lese, místo si své kouzlo zachovalo až do dnešních dnů.
Kazatelnu doporučujeme navštívit při výletu ke Kozlu a Cimburku.
Kazatelna je místem, které neláká na atraktivní výhledy ani turistické atrakce. Nabízí ale vnitřní zastavení, jednoduchost a sílu příběhu, který se možná nikdy nestal, ale přesto se v krajině uchoval. Je to skála, která nemluví – a právě tím říká víc než mnohé jiné.
By Michal V hlubokých lesích Chřibů, na půli cesty mezi Velehradem, Salaší a Bunčem, leží místo, které nese jméno, jež vzbuzuje zvědavost: Králův stůl. Není to hrad, kaple ani zřícenina. Je to jednoduchý skalní útvar, který však stojí za pozornost – nejen pro svou podobu a klid, ale také pro příběhy, které se s ním pojí.
Jedná se o přírodní pískovcový blok s poměrně plochým vrškem. Svým vzhledem připomíná stůl, což mu patrně dalo i jeho jméno. Kámen leží osaměle u cesty, v místě, kde není žádné turistické značení, žádné informační tabule, žádné zábradlí ani lavičky. Jen les, mech a ticho. A právě to přidává tomuto místu zvláštní atmosféru.
Okolí kamene je roztroušené několika menšími balvany, což v minulosti vyvolalo spekulace o tom, zda nešlo o dávné obřadní místo. Skutečné důkazy o rituálním využití se ale nikdy nenašly. Příroda i čas si tu udělaly své a věda ponechává prostor i fantazii.
Původ názvu není zcela jasný. Lidé si místa pojmenovávali často podle tvaru, vzpomínek, vyprávění nebo symbolů, které jim připomínala. Slovo „král“ zde pravděpodobně nesouvisí s konkrétní historickou osobností, ale spíše s představou důležitosti místa – něco výjimečného, význačného, nadčasového.
Podle některých verzí lidových vyprávění zde měl údajně zasedat moudrý vládce, jiná pověst říká, že šlo o místo setkávání vůdců kmene. V některých starších zápisech se dokonce objevuje spojení s „královským soudem“, kde se v dávných časech řešily spory. Opět jde ale spíš o příběhy než potvrzená fakta.
Dnes je Králův stůl místem, kam zavítají hlavně ti, kteří jej znají – místní, trampové, lidé, kteří rádi objevují tiché kouty přírody. Turistické značky sem nevedou, ale cesta k němu není složitá. Nejčastěji se k němu chodí z obce Salaš (cca 2,5 km) nebo od Bunče (asi 3,5 km). Místo se dá snadno najít pomocí mobilní navigace – v některých mapách je označeno, v jiných jej ale nenajdete vůbec.
Králův stůl je ideální místo k krátkému zastavení při toulkách Chřiby. Není tu výhled, nejsou tu lavičky ani atrakce. Ale je tu klid, les a příběh, který se s tímto místem nese po staletí.
I když je Králův stůl opředen několika pověstmi, jejich původ je většinou nejasný a ústně předávaný. Mezi nejčastější patří:
Pověst o královském soudu, který zde vynášel rozsudky v dávných dobách.
Vyprávění o shromáždění druidů nebo kněží, kteří zde přinášeli oběti bohům.
Lidské domněnky o pokladu ukrytém pod kamenem.
Ať už jsou tyto příběhy pravdivé či ne, ukazují, že Králův stůl vzbuzoval zvědavost a úctu už u našich předků. A možná právě to z něj dělá místo, které stojí za návštěvu – pro svou tajemnost, ticho a jednoduchost.
Pokud se vydáte do této části Chřibů, můžete výlet spojit i s dalšími cíli v okolí:
Rozhledna Brdo – nejvyšší bod Chřibů s nádherným výhledem.
Velehrad – významné poutní místo s bazilikou a krásným okolím.
Areál Salaš – dřevěné přístřešky, naučná stezka, ideální pro rodiny.
Králův stůl je nenápadné, ale výjimečné místo. Nabízí klid, přírodu a kontakt s dávnými příběhy, které se zapsaly do místní krajiny – ať už jako skutečnost, nebo jako tiché ozvěny lidské fantazie.
Kdysi dávno, když byly hluboké lesy Chřibů ještě méně dotčené lidmi než dnes, prý stával na skalním stolci kámen spravedlnosti. Lidé z okolních osad mu říkali Králův stůl – ne proto, že by tam skutečně vládl král, ale protože se věřilo, že tu usedal ten, kdo měl v ruce právo i rozum.
Vypráví se, že tu jednou ročně zasedal soudce nebo starý kmet, ke kterému přicházeli lidé se svými spory. Někdy šlo o sousedské pře, jindy o dělení polí či lesa. Prý se zde nepsaly rozsudky na papír, ale každý odcházel s tím, co uznal za spravedlivé – a když někdo nelhal, kámen pod jeho nohama zůstal suchý i po dešti.
Jedna z pověstí vypráví o mladé dívce a starém sedlákovi, kteří se přeli o kus paseky. Sedlák tvrdil, že je jeho, dívka říkala, že ji zdědila po matce. Když stanuli před Královým stolem, dívka se prý rozplakala, ale mluvila klidně. Sedlák se rozčiloval. A tu prý z nebe zafoukal vítr a přinesl kus zažloutlé listiny, kde stálo jméno dívčiny matky. Sedlák jen sklopil hlavu a bez řečí odešel. Prý už se tam nikdy nevrátil.
Ať už na tom bylo něco pravdy nebo ne, lidé si to místo uchovali v paměti jako místo tichého rozhodování, kde je slyšet víc než jen slova – i svědomí.
🪵 Dnes už se na Králově stole nesoudí. Ale možná, když tam usednete na chvíli mlčky, v dálce zaslechnete ozvěnu starých hlasů, které tu kdysi vedly spor – ne o majetek, ale o pravdu.
By Michal Slunovraty – okamžiky, kdy slunce dosahuje svého vrcholu nebo nejnižšího bodu na obloze – byly od pradávna vnímány jako posvátné body v čase. Letní i zimní slunovrat měly zvláštní význam pro keltské kmeny, které žily i na území dnešní Moravy. Proč se právě tyto dny staly středem rituálů, obřadů a oslav? A jak se jejich odkaz zachoval dodnes?
By Michal Uprostřed hlubokých chřibských lesů, kousek nad Buchlovem, stojí nenápadná stavba. Skrytá mezi stromy, téměř bez nápisu, bez lidí. Ale kdo ji najde, nezapomene.
Barborka. Modla. Kaple sv. Barbory.
Každý jí říká jinak. A každý, kdo se tu zastavil, si z ní odnesl něco, co si možná ani nedokázal pojmenovat.
Kaple svaté Barbory byla postavena na přelomu 17. a 18. století jako děkovný dar a místo smíření. Vede sem křížová cesta z Buchlova, jejíž jednotlivé zastavení stojí potichu v lese jako kamenné vzpomínky.
Kaple samotná je jednoduchá, šedá, uzavřená. Ale uvnitř dýchá cosi starého a těžkého.
Lidé sem chodili prositi o ochranu, o smíření, o sílu přežít. Dnes je tu ticho. Ale to ticho je hutné.
Barborka nevydává žádné světlo. Ale jako by pohlcovala všechno, co člověk přináší. Zklidní tě dřív, než si uvědomíš, že jsi ztichl.
„Přišel jsem tam s myšlenkami. Odešel jsem s tichem.“
„Měl jsem pocit, že mě někdo pozoruje – ale ne zvenku. Zevnitř.“
„Není to kaple. Je to zrcadlo, ve kterém nevidíš tvář, ale vinu.“
Barborka není děsivá. Ale hluboká. A pokud nejsi připraven se potkat s tím, co nosíš v sobě, možná tě místo vrátí zpět – nebo zastaví.
Vyjdi z hradu Buchlov po zelené značce směrem k Modle (Barborce).
Po cca 500 m se napojíš na naučnou stezku „Okolo Buchlova“ (zelená, modrá).
Vede tě křížová cesta, místy velmi nenápadná, kamenné zastavení mezi stromy.
Kaple se skrývá za stromy, otevře se až na poslední chvíli – jako by tě sama zvala jen, když uzná, že můžeš vstoupit.
📌 Souřadnice: 49.0861°N, 17.3062°E
🔗 Zobrazit na Mapy.cz
Není třeba modlitby. Není třeba slov.
Jen posezení v tichu. Pohlédnout na kapli. Zavřít oči.
Nečekej nic – a právě tehdy přijde to, co jsi měl slyšet.
Možná tvůj vnitřní hlas. Možná odpuštění. Možná vzpomínka, která přestane bolet.
Modla – Barborka – není jen kaple. Je to posvátný bod bez slov.
A pokud budeš v tichu dostatečně dlouho, možná zjistíš, že mlčení není prázdnota – ale odpověď.
By Michal Tohle není běžný výletní cíl.
Nejsou tu výhledy. Není tu lavička.
Není tu bezpečí.
Je to jen úsek lesní cesty, kde se všechno ztiší – a ty poprvé uslyšíš věci, které jsi v sobě celý život dusil.
Ne nahlas. Ne zvenku.
Ale uvnitř. A tvrdě.
Někteří lidé se rozpláčou. Jiní se rozklepou. Někdo začne utíkat.
Nikdo neřekne: „To bylo hezké místo.“
Ale téměř každý řekne: „Už nikdy nebudu stejný.“
Je to práh.
Přejdeš ho nohama – ale zlomí tě v hlavě.
Lidé, kteří to zažili, mluví o tom, že:
slyšeli větu, kterou nikdy neřekli, ale která je dokonale popsala
pochopili co celou dobu vytěsňovali
nebo jen stáli a nedokázali se pohnout
A pak šli dál – už nikdy stejní.
👉 Mezi hradem Buchlov a Buchlovským hájem, po červené turistické značce.
🛤 Po cca 800 metrech chůze po lesní asfaltce se otevře rovný úsek, vpravo dvě borovice, les prořídlý světlem.
🧭 Přesné GPS souřadnice:
📌 49.0887°N, 17.3071°E
🔗 Zobrazit na Mapy.cz
Zpomal.
Zastav.
Zavři oči. Nedýchej rychle. Jen vnímej.
Co přijde – to si odnes. A nezapomeň.
Protože někdy nepotřebuješ výlet. Potřebuješ pravdu.
A možná právě tady ji poprvé uslyšíš. Ne zvenku.
Z tebe.......
By Michal Buchlovice jsou malebným městysem ve Zlínském kraji, v oblasti Slovácka, s bohatou historií sahající až do středověku. Díky své poloze pod majestátním hradem Buchlovem a baroknímu zámku Buchlovice jsou centrem historických událostí, šlechtických rodů a kulturního dědictví.
První písemná zmínka o Buchlovicích pochází z roku 1207. Samotná oblast však byla pravděpodobně osídlena již v raném středověku. Přímá zmínka o Buchlovicích se nachází v listině krále Přemysla Otakara I., která potvrzuje existenci osady v oblasti buchlovského panství.
Hrad Buchlov, nacházející se nad městysem, je zmiňován poprvé v roce 1300, kdy byl ve vlastnictví královské koruny. Hrad sloužil jako pohraniční pevnost, správní centrum a lovecký zámeček. Byl sídlem purkrabího, který měl za úkol chránit královské zájmy v regionu.
Buchlovice byly původně podhradím a hospodářským zázemím hradu Buchlov. Obyvatelé se živili zemědělstvím, řemesly a obchodem, přičemž jejich vývoj úzce souvisel se správou panství.
V roce 1540 se Buchlovice staly součástí buchlovského panství pod správou významného moravského šlechtického rodu Žerotínů. Avšak již v roce 1542 panství koupili Zástřizlové, kteří sídlili na hradě Buchlov a významně ovlivnili rozvoj obce. Za jejich vlády bylo Buchlovické panství rozšířeno a spravováno jako důležitá součást Moravy.
Jan Ždánský ze Zástřizl založil v roce 1547 nejstarší gruntovní knihy Buchlovic, nazvané Registra dědiny Buchlovic, což umožnilo přesné vedení hospodářských záznamů.
V 17. století se stal Buchlov nepohodlným sídlem, a proto se Jan Dětřich z Petřvaldu, tehdejší majitel panství, rozhodl vybudovat nové reprezentativní sídlo v údolí pod hradem – zámek Buchlovice.
Stavba zámku probíhala mezi lety 1707 až 1738, inspirována italskými barokními vilami. Autorství je připisováno italskému architektovi Domenicu Martinellimu, který se proslavil stavbami na Moravě i v Rakousku.
Zámek se stal nejen sídlem šlechtické rodiny, ale i významným kulturním a společenským centrem. Byly zde pořádány velkolepé plesy, lovy a diplomatická jednání.
V roce 1805 byly Buchlovice císařem Františkem II. povýšeny na městys. Po celý 19. století se Buchlovice dále rozvíjely a přibylo několik významných staveb, jako například kostel sv. Martina a zámecký park, který patří mezi nejkrásnější barokní zahrady ve střední Evropě.
Rod Berchtoldů, který vlastnil zámek v 19. století, se významně podílel na rozvoji Buchlovic. Leopold Berchtold, tehdejší majitel panství, byl rakousko-uherským ministrem zahraničí a podepsal ultimátum Srbsku v roce 1914, které vedlo k vypuknutí první světové války.
Po vzniku Československa v roce 1918 došlo k postupné změně společenských poměrů. Po roce 1945 byl zámek Buchlovice zestátněn a přeměněn na muzeum. Rodina Berchtoldů byla nucena panství opustit.
Během druhé světové války byly Buchlovice a okolní Chřiby místem odbojářské činnosti. Operovaly zde partyzánské skupiny a řada místních obyvatel se zapojila do boje proti nacismu.
Po roce 1948 se Buchlovice staly součástí socialistického Československa, což znamenalo změny v zemědělství (kolektivizace) i v majetkových vztazích.
Po roce 1989 a pádu komunismu prošly Buchlovice postupnou obnovou. Zámek Buchlovice byl vrácen do správy státu a stal se významným turistickým cílem.
Buchlovice jsou dnes známé turistickou atraktivitou, vinařstvím a folklórem. Konají se zde tradiční slavnosti, jako jsou:
Turisté sem přijíždějí především kvůli zámku Buchlovice, hradu Buchlov, zámeckému parku a krásným přírodním scenériím Chřibů.
🔹 Legenda o Černé paní – Duch prý bloudí chodbami hradu Buchlov a varuje před neštěstím.
🔹 Mumie v hradní kapli – V hradě Buchlov je dodnes uložena mumie, která je předmětem mnoha teorií.
🔹 Zaniklá osada Nový Dvůr – V oblasti Chřibů kdysi stávala osada, dnes již neexistující.
🔹 Baťova dálnice – Nedokončený projekt silnice, která měla spojovat východní a západní část Československa.
Buchlovice mají bohatou historii, sahající od středověkých počátků přes šlechtickou éru, stavbu zámku, moderní dějiny až po současnost. Jsou významným kulturním a historickým centrem Slovácka, nabízející návštěvníkům krásnou architekturu, tradice a nezapomenutelnou atmosféru.
Buchlovice jsou tak místem, kde se prolíná historie, kultura a přírodní krása v jedinečném celku, který stojí za objevování. 🌿🏰
By Michal Oblast Buchlovic a jejich okolí je bohatá na legendy o ukrytých pokladech, které dodnes podněcují představivost místních obyvatel i návštěvníků. Zde jsou některé z nejznámějších příběhů:
Podle jedné z legend existuje tajná podzemní chodba, která spojuje velehradský klášter s hradem Buchlov. Tato chodba měla sloužit jako úniková cesta nebo tajná spojnice mezi těmito dvěma významnými místy. Pověst praví, že mniši z Velehradu v této chodbě ukryli cenné předměty, jako jsou zlaté a stříbrné bohoslužebné náčiní, včetně svícnů, monstrancí, kalichů a malého relikviáře. Tyto poklady měly být ukryty krátce po církevních reformách císaře Josefa II., kdy byl velehradský klášter v roce 1784 zrušen. Ačkoli archeologické výzkumy dosud neodhalily žádné důkazy o existenci této chodby či pokladu, příběh nadále fascinuje mnoho lidí.
Nedaleko obce Buchlovice se nachází vrch zvaný Chlum, na kterém se rozkládá starobylé hradisko. Místní pověsti hovoří o tom, že v podzemí tohoto hradiska jsou ukryty zlaté a stříbrné poklady, které střeží duchové. Tyto legendy lákají hledače pokladů a milovníky záhad k prozkoumávání tohoto mystického místa.
Ačkoli neexistují žádné historické důkazy potvrzující tyto příběhy, legendy o ukrytých pokladech v okolí Buchlovic přetrvávají a přispívají k tajemné atmosféře regionu.
By Michal Legenda o psu Břestovi je jednou z nejznámějších pověstí spojených s hradem Buchlov a okolními obcemi. Tento příběh vysvětluje původ názvů několika vesnic v regionu a dodává místní krajině tajemný nádech.
Podle dávné pověsti žil na hradě Buchlov mocný pán, který vlastnil věrného psa jménem Břest. Tento pes byl znám svou oddaností a inteligencí, a pán jej často brával na své cesty po okolí.
Jednoho dne se však stalo neštěstí – Břest se ztratil v hlubokých lesích obklopujících hrad. Pán byl zoufalý a vyslal své služebníky, aby psa našli. Ti se rozptýlili do všech směrů a při svém hledání narazili na různá místa, která později získala své názvy právě díky této události.
Břestek: Služebníci se ptali místních obyvatel, zda neviděli pána hledajícího svého psa Břesta. Lidé odpovídali: "Byl tady pán hledající Břesta." Z toho vznikl název Břestek.
Tupesy: Při hledání se služebníci ptali: "Nebyl tu pes?" Místní odpovídali: "Tu pes nebyl." Z této fráze se postupně vyvinul název Tupesy.
Zlechov: Když se pána ptali, jak se mu daří při hledání, odpovídal: "Zle, chovám se zle." Tato slova dala základ názvu Zlechov.
Břest: Nakonec byl pes nalezen v místě, které bylo na jeho počest pojmenováno Břest.
Ačkoli tato legenda nabízí poutavé vysvětlení původu názvů obcí v okolí hradu Buchlov, je důležité poznamenat, že jde o lidovou pověst. Historické a etymologické výzkumy mohou poskytnout odlišná vysvětlení původu těchto názvů.
Tato legenda je součástí bohatého kulturního dědictví regionu a dodnes se předává z generace na generaci, obohacujíc místní tradice a povědomí o historii kraje.
By Michal Název obce Tupesy má nejasný původ a jeho přesné etymologické vysvětlení dosud nebylo uspokojivě objasněno. Historické prameny uvádějí různé podoby názvu v průběhu staletí, například Typiz (1220), Tupezzi (1228), Tupici (1250) či Tupic (1261). Tyto varianty mohou být výsledkem hláskových změn při převodu českého názvu do němčiny.
Existuje také lidová pověst, která spojuje název obce s příběhem o psu jménem Břest, patřícímu panovníkovi z hradu Buchlov. Podle této legendy pes utekl z hradu a při jeho hledání se na různých místech odehrály události, které daly jména okolním obcím. V případě Tupes se prý místní obyvatelé ptali: "Byl tu pes?" – odtud název Tupesy.
Přestože tato pověst nabízí zajímavé vysvětlení, je třeba ji brát s rezervou, neboť chybí historické důkazy potvrzující tuto etymologii. Celkově tedy původ názvu obce Tupesy zůstává předmětem spekulací a dosud nebyl jednoznačně objasněn.
By Michal Pomník "U Kamenného kříže" je významným místem spojeným s tragickou událostí z roku 1582, kdy byl zavražděn Jindřich Prakšický ze Zástřizl. Tento šlechtic byl nalezen mrtvý na místě zvaném Smraďavka, poblíž Buchlovic. Přestože vrah byl znám, pravděpodobně byl pouze vykonavatelem činu na objednávku. Pomník připomíná tuto událost a slouží jako memento dávné tragédie.
Podobné kamenné kříže, často nazývané smírčí kříže, byly v minulosti stavěny na místech násilných činů nebo neštěstí. Sloužily jako připomínka události a výzva k modlitbě za duši zemřelého. Tyto kříže jsou rozesety po celé České republice a každý z nich nese svůj vlastní příběh.
Pomník "U Kamenného kříže" je tedy nejen připomínkou konkrétní historické události, ale také součástí širší tradice smírčích křížů v naší krajině.
By Michal Mezi hradem Buchlov a významným poutním místem Velehrad se nachází místo zvané "U Zabitého". Tento název vzbuzuje zvědavost i respekt, neboť je spojen s tragickou legendou o bratrovraždě, která se zde měla odehrát. Místní lidé toto místo dodnes považují za tajemné a opředené smutnou historií.
Podle dávné pověsti se zde kdysi odehrála tragická událost, která byla důsledkem závisti a nenávisti mezi dvěma bratry.
Legenda vypráví o dvou bratrech, kteří pocházeli z významné šlechtické rodiny sídlící na hradu Buchlov. Starší bratr byl rozvážný a moudrý, zatímco mladší byl prchlivý a ctižádostivý.
Když jejich otec zemřel, vyvstala otázka, kdo převezme vládu nad rodovým majetkem. Otcova poslední vůle údajně svěřovala panství staršímu synovi, což mladší odmítal přijmout. Mezi bratry propukla hádka, která postupně přerostla v otevřené nepřátelství.
Podle legendy se bratři jednoho dne vydali na cestu z Buchlova směrem k Velehradu, kde chtěli požádat mnichy o smírčí rozhodnutí. Avšak na místě, kde se dnes nachází kříž s nápisem "U Zabitého", se situace vyhrotila – hádka mezi bratry přerostla ve smrtelný konflikt. Mladší bratr ve vzteku tasil meč a probodl svého sourozence, který bezmocně klesl k zemi.
Když si mladší bratr uvědomil, co spáchal, zmocnila se ho hrůza a lítost. Uvědomil si, že nikdy nebude moci najít klid, a tak se rozhodl odejít do velehradského kláštera, kde zbytek svého života strávil jako kajícník v modlitbách a pokání.
Lidé z okolí věří, že toto místo zůstává prokleté a neklidné. Někteří kolemjdoucí prý v noci slyšeli podivné šepoty a kroky, ačkoli v okolí nikdo nebyl. Jiní tvrdí, že zde za soumraku spatřili mlhavou postavu, která se zjevuje a pak náhle mizí.
Říká se, že na tomto místě ptáci často přestanou zpívat a že v bezvětrných dnech se zde mohou objevit zvláštní závaně chladného vzduchu. Lidé se proto dodnes kříži "U Zabitého" vyhýbají po setmění.
Dnes zde stojí dřevěný kříž, který připomíná tuto dávnou tragédii. Místní obyvatelé jej udržují a pravidelně se zde konají modlitby a pobožnosti na památku těch, kteří zde přišli o život.
📍 Poloha: Na staré cestě mezi hradem Buchlov a Velehradem
⏳ Dostupnost: Pěšky nebo na kole, součást turistických tras
Místo "U Zabitého" zůstává jedním z nejzáhadnějších a nejtemnějších míst v okolí Buchlova a Velehradu. Možná je to jen legenda, ale kdo ví – někteří lidé věří, že duch zavražděného bratra zde stále bloudí a hledá spravedlnost…
Místo zvané "U Zabitého" se nachází v Chřibech, nedaleko hradu Buchlov a poutního místa Velehrad. Toto místo je spojeno s legendou o bratrovraždě, která se měla odehrát mezi dvěma bratry z hradu Buchlov.
Přesná poloha "U Zabitého" je na turistických mapách vyznačena jako turistické rozcestí. Toto rozcestí je křižovatkou několika turistických tras a je oblíbeným výchozím bodem pro pěší túry v oblasti Chřibů.
Pro lepší orientaci můžete využít online mapové služby, jako je Mapy.cz, kde zadáním názvu "U Zabitého" získáte přesnou polohu a navigaci k tomuto místu.
Při návštěvě "U Zabitého" si můžete prohlédnout dřevěný kříž, který připomíná tragickou událost spojenou s tímto místem. Okolní příroda nabízí příjemné prostředí pro procházky a poznávání historie regionu.
By Michal Hrad Buchlov, majestátně se tyčící nad moravskou krajinou, je opředen mnoha legendami a tajemstvími. Jedním z nejzajímavějších aspektů, které fascinují návštěvníky i historiky, jsou tajné chodby a skryté prostory hradu.
Hrad Buchlov byl založen v první polovině 13. století jako královská pevnost s obrannou funkcí. Díky své strategické poloze a významu prošel hrad mnoha stavebními úpravami a rozšířeními, což vedlo k vytvoření komplexního systému chodeb, místností a skrytých prostor.
Vzhledem k obrannému charakteru hradu je pravděpodobné, že byly vybudovány tajné chodby sloužící jako únikové cesty v případě obléhání nebo nebezpečí. Tyto chodby měly umožnit obráncům hradu nepozorovaně opustit pevnost nebo naopak přivést posily či zásoby.
Přestože konkrétní plány či mapy těchto chodeb nejsou veřejně dostupné, mnoho historiků a archeologů se domnívá, že některé z nich by mohly vést do okolních lesů Chřibů nebo k nedaleké kapli svaté Barbory, která sloužila jako hrobka majitelů hradu.
Dnes je hrad Buchlov přístupný veřejnosti a nabízí několik prohlídkových tras, které návštěvníky seznamují s bohatou historií a architekturou hradu. Některé části hradu, včetně podzemních prostor, však zůstávají nepřístupné z důvodu bezpečnosti nebo probíhajících výzkumů.
Archeologické průzkumy a rekonstrukční práce občas odhalí nové skutečnosti o struktuře hradu, včetně možných skrytých chodeb či místností. Tyto objevy však vyžadují pečlivé zkoumání a ověřování, než mohou být představeny veřejnosti.
Tajné chodby hradu Buchlov zůstávají fascinujícím tématem pro milovníky historie a záhad. Ačkoli mnoho informací o nich je založeno na legendách a spekulacích, jejich existence přispívá k mystické atmosféře tohoto středověkého sídla. Návštěva hradu Buchlov nabízí jedinečnou příležitost ponořit se do jeho tajemné minulosti a možná i objevit stopy dávných tajemství ukrytých v jeho zdech.
By Michal Hrad Buchlov, majestátně se tyčící nad moravskou krajinou, je nejen historickým skvostem, ale také místem opředeným tajemnými příběhy. Jednou z nejznámějších legend spojených s tímto hradem je příběh o černé paní, duchu, který prý dodnes bloudí hradními chodbami a přináší s sebou mrazivé poselství.
Legenda o černé paní sahá až do roku 1582, kdy byl na svém panství nalezen mrtvý hradní pán Jindřich Prakšický ze Zástřizl. Jeho tělo bylo objeveno probodnuté vlastním kordem na místě zvaném Smraďavka. Přestože podezřelých bylo mnoho, vrah nebyl nikdy odhalen. Místní lidé však věřili, že za vraždou stála jeho manželka Kateřina Rájecká z Mírova, která měla mít milostný poměr s jistým Vilémem Zoubkem. Ačkoli nebyla nikdy odsouzena, traduje se, že její duše nenašla klidu a dodnes se zjevuje na hradě jako černá paní.
Podle pověstí se černá paní objevuje především za bouřlivých a temných nocí v místnosti známé jako pokoj mrtvých. Tato místnost sloužila k ukládání těl zesnulých před pohřbem a je považována za nejstrašidelnější část hradu. Někteří návštěvníci tvrdí, že v této místnosti cítí nepříjemný chlad nebo slyší tiché kroky, přestože jsou sami.
Zjevení černé paní je často považováno za předzvěst neštěstí nebo smrti. Její přítomnost na hradě má připomínat tragické události spojené s historií hradu a varovat před opakováním minulých chyb. Ačkoli neexistují vědecké důkazy o existenci tohoto přízraku, příběhy o setkáních s černou paní přetrvávají a dodávají hradu Buchlov tajemnou atmosféru.
Legenda o černé paní z hradu Buchlov je jedním z mnoha příběhů, které obohacují kulturní dědictví tohoto místa. Ať už na duchy věříte či nikoli, návštěva hradu a jeho pokoje mrtvých nabízí jedinečný zážitek, který vás přenese do časů dávno minulých a možná vám umožní pocítit tajemnou přítomnost minulosti.
Legenda o Černé paní na hradě Buchlov vypráví o tragických osudech žen spojených s tímto hradem a jejich přízracích, které se zde údajně zjevují.
Jedna z nejznámějších verzí příběhu se týká Hildegardy, která se zamilovala do ženicha své sestry Hilgundy, rytíře Jaroslava z Buchlovic. Hildegarda toužila po jeho lásce natolik, že se obrátila na místního kouzelníka, který jí poradil, aby Jaroslava probodla kouzelnou dýkou. Tento čin měl způsobit, že se do ní rytíř zamiluje, ale s varováním, že pokud kdy spatří dýku znovu, kouzlo pomine.
Hildegarda se v noci odhodlala a devětkrát bodla spícího Jaroslava do srdce. Kletba se naplnila – rytíř se do ní skutečně zamiloval, vzali se a žili spolu devět let. Avšak Hilgunda mezitím zemřela žalem. Na deváté výročí svatby Jaroslav náhodně otevřel skříňku své ženy a spatřil v ní kouzelnou dýku. Okamžitě si vzpomněl na všechno, co se stalo, a v hněvu Hildegardu probodl stejnou dýkou. Od té doby se její duch údajně zjevuje na hradě jako Černá paní a předznamenává blížící se neštěstí
Další příběh spojuje Černou paní s Kateřinou Rájeckou z Mírova, která údajně zosnovala vraždu svého manžela Jindřicha Prakšického ze Zástřizl, protože se zamilovala do jiného muže. V 16. století byl rozvod takřka nemožný, a tak se rozhodla odstranit svého manžela jiným způsobem. Po jeho smrti ji však začalo pronásledovat její svědomí a nyní její duch údajně bloudí po hradě, zejména v místnosti, kde je uložena egyptská mumie, a zvěstuje blížící se pohromy
Legenda tvrdí, že se Černá paní zjevuje v klíčových okamžicích, kdy hrozí hrozné události. Například:
Černá paní tak patří mezi nejděsivější přízraky hradu Buchlov, který je sám o sobě opředen mnoha mystickými pověstmi a historkami.
By Michal Hrad Buchlov, stojící na kopci uprostřed Chřibů, je nejen symbolem historie a majestátní gotické architektury, ale také místem mnoha tajemství. Mezi nejtemnější legendy patří příběh bratrské kletby, který se podle pověstí odehrál přímo za hradními zdmi. Tento příběh o zradě, závisti a kletbě dodnes děsí nejen návštěvníky, ale i ty, kteří se o hrad pokoušeli postarat v průběhu staletí.
Podle legendy žili na hradě Buchlov dva bratři z významného šlechtického rodu, kteří byli odlišní nejen povahou, ale i ambicemi. Starší bratr byl rozvážný a spravedlivý, zatímco mladší byl chamtivý a ctižádostivý. Po smrti jejich otce vyvstala otázka, kdo převezme správu panství a celého hradu.
Místo smírného rozdělení majetku se mezi bratry rozhořel krutý spor o dědictví. Mladší bratr byl přesvědčen, že hrad mu právem náleží, zatímco starší se odvolával na tradici, podle níž měl majetek přejít na nejstaršího potomka rodu.
Jak dny ubíhaly, hádky mezi bratry se stupňovaly. Nakonec se rozhodli obrátit na soud a vyřešit spor právní cestou. Soud rozhodl ve prospěch staršího bratra, což mladší nesl s velkou nenávistí a pocitem zrady.
Poražený bratr nedokázal přijmout rozsudek a v návalu vzteku pronesl děsivou kletbu:
"Tento hrad nikdy nebude v pokoji! Kdo jej bude vlastnit, nepozná klid, dokud krev rodu nebude smyta!"
Poté se mladší bratr ztratil neznámo kam. Některé verze legendy tvrdí, že se z něj stal psanec, který dlouhá léta obcházel okolí hradu a pokoušel se pomstít svému sourozenci. Jiné příběhy vyprávějí, že se uchýlil do hlubokých lesů Chřibů, kde v samotě dožil svůj život, neustále přemýšlející o zradě a touze po pomstě.
Netrvalo dlouho a na hradě začaly podivné události. Starší bratr, který spor vyhrál, začal trpět těžkými nočními můrami, ve kterých se mu zjevoval jeho bratr a neustále ho obviňoval ze zrady. O několik měsíců později náhle onemocněl a v bolestech zemřel. Místní lidé začali věřit, že bratrská kletba skutečně působí a že se hrad stal prokletým místem.
Od těch dob se traduje, že hrad přináší neštěstí všem, kdo si jej chtějí přivlastnit. Po generace přecházelo panství z jednoho majitele na druhého, ale každý, kdo hrad vlastnil, se potýkal s tragickými událostmi:
☠️ Mnoho majitelů zemřelo předčasně nebo za podivných okolností.
🔥 V několika případech došlo na hradě k požárům a nehodám, které nikdo nedokázal vysvětlit.
👁 Někteří svědci tvrdí, že v hradních komnatách vídají temnou postavu, která tiše sleduje návštěvníky.
Během rekonstrukcí a archeologických výzkumů na hradě si někteří dělníci stěžovali na zvláštní pocity úzkosti, zatímco jiní tvrdili, že slyšeli šeptání a kroky v opuštěných chodbách.
I když neexistují žádné historické důkazy, které by tento příběh zcela potvrdily, mnoho lidí věří, že kletba bratra skutečně ovlivnila osud hradu. Někteří historici spekulují, že legendu mohl podpořit opakovaný střídání majitelů hradu, neboť Buchlov několikrát změnil držitele v důsledku nečekaných úmrtí a finančních potíží.
Na druhou stranu, příběh je fascinující součástí místní tradice a dodnes láká milovníky záhad a historie. Hrad Buchlov je jedním z míst, kde minulost ožívá a tajemství stále čekají na své odhalení.
Pokud vás legenda o bratrské kletbě zaujala, můžete hrad navštívit a projít si místa, kde se měl příběh odehrát. Možná při své prohlídce uslyšíte tajemné kroky nebo ucítíte neklidnou energii tohoto starého sídla.
📍 Místo: Hrad Buchlov, Buchlovice
🎟 Vstupné: Součást prohlídkového okruhu
📅 Dostupnost: Celoročně během hradní sezóny
💡 Věříte v kletbu, nebo je to jen další strašidelný příběh? Přijďte na hrad Buchlov a přesvědčte se sami!
By Michal Hrad Buchlov, stojící na zalesněném vrcholu Chřibů, je místem, kde se setkávají dějiny středověké Moravy, gotická a barokní architektura – a překvapivě i starověký Egypt. Mezi mnoha sbírkami a historickými artefakty se zde nachází pravá egyptská mumie, která je nejen kuriozitou, ale i předmětem fascinace, legend a zájmu badatelů.
Mumie byla na hrad přivezena v 19. století jako součást sběratelské vášně tehdejší šlechty. Její přivezení se připisuje Josefu Vratislavu z Mitrovic, který byl jedním z posledních šlechtických majitelů Buchlova. Jako vzdělaný muž své doby podnikal cesty po Evropě a Blízkém východě, a právě při jedné z těchto cest se mu podařilo získat mumifikované tělo z Egypta – dnes známé jako mumie Nefersobek.
Tato mumie, podle nálezových okolností a dostupných údajů, pochází z období kolem 4. století př. n. l. Patří ženě jménem Nefersobek, která byla pravděpodobně dcerou velekněze v chrámu zasvěceném krokodýlímu bohu Sobkovi.
V posledních desetiletích se mumie stala předmětem zájmu vědců. Moderními metodami včetně rentgenu a CT vyšetření bylo zjištěno, že žena trpěla onemocněním kostí – pravděpodobně osteoporózou nebo dokonce rakovinou. Na základě výzkumů odborníků z oborů antropologie, egyptologie i medicíny se podařilo upřesnit věk mumie (asi 25–35 let) i techniku mumifikace.
Díky tomu dnes víme, že Nefersobek pocházela z vyšší společenské vrstvy, její tělo bylo pečlivě nabalzamováno, obaleno v lněných pruzích a uloženo do dřevěné schránky, která se ale bohužel nedochovala.
Mumie je dnes umístěna v jedné z komnat hradu Buchlov, které byly stylizovány do "egyptského kabinetu" – interiéru evokujícího orientální atmosféru a styl 19. století. Expozice je součástí prohlídkového okruhu a patří mezi největší kuriozity hradu.
Návštěvníci mají možnost:
prohlédnout si mumii zblízka (v bezpečné vitríně),
seznámit se s historickými souvislostmi a osudem šlechty na Buchlově,
porovnat středoevropskou a egyptskou pohřební kulturu.
Mumie je doplněna informačními panely a ve vybraných termínech se konají i komentované prohlídky, které se této záhadě věnují detailněji.
Jakmile se v jakémkoli starém hradu objeví mumie, je jen otázkou času, než se kolem ní začnou šířit příběhy a legendy. Ani Buchlov není výjimkou.
Podle jedné z místních pověstí se mumie občas v noci "ozývá" – prý je slyšet tiché šustění, jako by někdo chodil po chodbě v lněných obinadlech. Jiní tvrdí, že mumie má ochrannou moc – chrání hrad před zloději a nepoctivými lidmi. Ať už tomu věříte nebo ne, jedno je jisté: pohled do tváře ženy z dávného Egypta, uprostřed chladného moravského hradu, ve vás zanechá silný dojem.
Mumie na Buchlově není jen historickou kuriozitou – je symbolem propojení kultur, epoch a příběhů. Připomíná nám, že zájem o historii, cestování a poznání nebyl výsadou moderní doby, ale že i moravská šlechta měla hluboký zájem o svět kolem sebe.
Díky tomuto výjimečnému artefaktu dnes mohou návštěvníci Buchlova nahlédnout nejen do dějin české šlechty, ale i do světa dávných faraonů – a to v kulisách středověkého hradu vysoko nad Chřiby.
By Michal V hlubokých lesích nedaleko hradu Buchlov a zámku Buchlovice se nachází poutní místo – kaple svaté Barbory. Vedle této kaple stojí starobylá lípa, která je podle místních pověstí více než 500 let stará. Tento mohutný strom je nejen přírodní dominantou okolí, ale také symbolem tajemných sil, víry a naděje.
Podle dávné legendy byl na tomto místě kdysi těžce nemocný poutník, který putoval z daleka a hledal pomoc. Když dorazil ke kapli sv. Barbory, už neměl sílu pokračovat dál. Vyčerpaný klesl ke staré lípě, kterou pevně objal a prosil o uzdravení.
Ráno ho našli místní obyvatelé zcela zdravého, jak se probouzí pod rozložitými větvemi lípy. Sám tvrdil, že se mu v noci zjevila svatá Barbora, která ho pohladila po čele a dodala mu sílu. Od té doby se věří, že tento strom má zázračnou moc a kdo ho obejme, může získat zdraví a životní energii.
Mnoho poutníků a návštěvníků přichází k lípě dodnes, aby se jí dotkli nebo ji objali a získali tak sílu a ochranu před nemocemi. Někteří dokonce věří, že pokud položí ruku na kmen a v duchu vysloví své přání, splní se jim.
Lidé také ke kořenům stromu vkládají různé drobné předměty nebo lístečky s přáními, podobně jako v jiných poutních místech.
Podle místní tradice:
✅ Obejmutí lípy – přináší zdraví a vnitřní sílu.
✅ Dotek stromu s prosbou – může pomoci splnit tajné přání.
✅ Nechání obětiny pod lípou – symbol vděčnosti a ochrany na další cestě.
Staré lípy u poutních míst nejsou v českých zemích výjimečné, ale tato je výjimečná svou propojeností s kaplí sv. Barbory a hradem Buchlov.
📜 Kaple svaté Barbory byla postavena v 17. století jako rodová hrobka majitelů hradu Buchlov. Místo má tedy silný duchovní význam, což mohlo podpořit vznik legendy o zázračném stromě.
🌱 Samotná lípa by podle odhadů mohla být skutečně stará několik století, což odpovídá době, kdy byla kaple postavena. Vědecky sice nelze potvrdit její „magické“ schopnosti, ale její krásný tvar, mohutné větve a klidná atmosféra skutečně vytvářejí zvláštní kouzlo tohoto místa.
Pokud se chcete na vlastní oči podívat na tuto tajemnou lípu, stačí vyrazit z Buchlovic směrem k hradu Buchlov. Cesta vede krásnou krajinou Chřibů a nabízí několik krásných vyhlídek. Kaple sv. Barbory je přístupná celoročně a lípu najdete přímo u ní.
📍 Poloha: Kaple sv. Barbory, nedaleko hradu Buchlov
🚶 Dostupnost: Krátká turistická trasa z hradu Buchlov nebo z Buchlovic
🎟 Vstupné: Zdarma
By Michal Hrad Buchlov, tyčící se nad Buchlovicemi, je místem opředeným mnoha tajemstvími a legendami. Jeho historie sahá až do 13. století a během staletí se zde nahromadilo množství příběhů, které dodnes fascinují návštěvníky.
Jedna z nejznámějších pověstí hovoří o duchu záhadné Černé paní, která se údajně zjevuje na hradě Buchlov. Podle vyprávění se jedná o ducha šlechtičny Hildegardy, která byla neprávem obviněna ze zrady a uvězněna ve sklepeních hradu, kde zemřela v utrpení. Její duše prý dodnes nenalezla klid a v noci bloudí hradními chodbami. Někteří návštěvníci tvrdí, že slyšeli její kroky nebo zahlédli její siluetu v černém plášti.
Další pověst vypráví o dvou bratrech, kteří se kdysi pohádali o dědictví hradu. Ten, který prohrál, prý před smrtí proklel celé panství slovy: "Ať každému, kdo uchvátí Buchlov neprávem, přinese tento hrad jen bídu a bolest." Od té doby se říká, že hrad přináší smůlu těm, kdo si jej chtějí přivlastnit nečistými úmysly. buchlovjaci.cz
U kaple svaté Barbory roste více než 500 let stará lípa, která je spojena s legendou o zázračném uzdravení poutníků. Podle pověsti zde kdysi zchromlý poutník padl k zemi a objal kmen lípy, prosíc o uzdravení. Ráno prý odešel po vlastních. Od té doby si lidé chodí k lípě pro zdraví a sílu. Říká se, že kdo obejme její kmen a v duchu si přeje uzdravení, pocítí úlevu. buchlovjaci.cz
Jedním z nejzajímavějších exponátů hradu Buchlov je pravá egyptská mumie ze 4. století před naším letopočtem. Mumie patřila ženě jménem Nefersobek, dceři velekněze v chrámu krokodýlího boha Sobka. Na hrad ji přivezl v první polovině 19. století Josef Vratislav z Mitrovic ze svých cest po světě. Místnost, ve které je mumie uložena, byla vyzdobena v egyptském stylu, aby připomínala vnitřek pyramidy. Vědci zjistili, že Nefersobek trpěla vážnou chorobou oslabující kostní hmotu, mohlo se jednat i o rakovinu. Kudy z nudy+2Deník+2Střední Čechy+2iDNES+3Střední Čechy+3Novinky+3iDNES+1Střední Čechy+1
Tyto legendy a pověsti dodávají hradu Buchlov jedinečnou atmosféru a činí z něj místo, které stojí za návštěvu nejen pro milovníky historie, ale i pro ty, kteří se rádi nechají unést tajemnými příběhy minulosti.
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Uprostřed zelených kopců
...
se uskuteční od čtvrtka 26. do neděle 29. června 2025
...
Zveme vás na další ročník oblíbené akce plné chutí,
...
Každý rok kolem 21. června se v přírodě něco
...
Zámecký košt vín Bučovice.
Sobota 17. května 2025,
Přijďte ochutnat a ohodnotit vína od našich
...
Poslední srpnový víkend, 30. 8. 2025, se ponese ve
...
Svátek ranního rozbřesku! Na kosecké písně stojí za
...
Víkend památkových domků, objektů lidového
...
Již tradiční "nočky", noci plné hraných pověstí a
...
Program v zámecké zahradě.
Ve dnech 7. a 8.
Přijeďte cyklobusem na Valašsko a do Hostýnských vrchů! Ve
...
Na jaké Večerní čaje před plánovanou letní
...
K
...
📅
...
Vizovické Trnkobraní se po 11 letech z dvoudenní akce
...
