🍷 Hradiště žije vínem – Nejchutnější festival roku ve slovácké metropoli-31.května 2025, 13:00–20:00
- Základní údaje
- 8
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Historické zajímavosti jsou kategorie zaměřená na památky, příběhy a události, které formovaly historii regionu. Návštěvník zde najde informace o hradech, zámcích, kostelech, starých usedlostech, ale i o významných osobnostech a událostech, které se v oblasti odehrály. Cílem je přiblížit minulost srozumitelně a poutavě – nejen fakty, ale i příběhy, které dávají místům duši.
By Michal Mezi dvěma moravskými vesnicemi – Tupesy a Boršicemi – vede stará polní cesta, která dnes na první pohled vypadá nenápadně. Přesto má hluboký historický význam a po staletí sloužila jako hlavní spojnice nejen praktická, ale i duchovní a společenská. Dnes je to zhruba 2 km dlouhá trasa, kterou lze snadno projít pěšky nebo projet na kole – a přitom se dotknout příběhů, které přetrvaly v krajině.
Trasa z centra obce Tupesy (např. od obecního úřadu) do centra Boršic (náměstí u kostela sv. Václava) měří přibližně 2 km.
Nejkratší varianta vede:
ulicí Vinohradskou v Tupesech směrem na východ,
polní cestou přes rozhraní katastrů Tupes a Boršic,
kolem „Kříže u lípy“ – významné památky z roku 1879,
přímo ke vstupní části Boršic, odkud je to jen kousek do centra obce.
Trasa se částečně překrývá s historickou komunikací, po níž chodívali poutníci, kostelní průvody a pohřební procesí.
Ještě v 19. století a počátkem 20. století nebyla cesta mezi obcemi Tupesy a Boršice jen „zkratkou“. Byla:
hlavní spojnicí věřících s farním kostelem v Boršicích,
tranzitní trasou obchodníků, řemeslníků i sedláků,
procesní cestou při poutích a pohřbech,
místem, kde se odehrávaly drobné obřady a zastavení u sakrálních památek.
Obyvatelé Tupes docházeli do boršického kostela sv. Václava až do roku 1911, kdy Tupesy získaly vlastní farnost. Do té doby byla cesta duchovní tepnou obce.
Na cestě se nacházelo (a některé prvky zde zůstávají dodnes):
Kříž u lípy – postavený roku 1879 Antonínem Vávrou.
Symbol zastavení poutníků, modlitby a vděku.
Boží muka „od Boršic“ – nejstarší sakrální památka v Tupesech z roku 1677.
Křížné cesty – výraz pro polní cesty lemované kříži, dnes spíše památkový termín.
Tato zastavení dávala krajině duchovní rytmus – lidé u nich setrvávali, modlili se, kladli květiny nebo odpočívali.
Ačkoliv dnes mezi obcemi vede nová silnice, stará cesta zůstává přístupná a je ideální pro:
pěší procházku s historickým přesahem,
cyklistický výlet mimo hlavní provoz,
návštěvu památek Tupes i Boršic v jednom okruhu.
Cestu lze absolvovat za 30 minut chůze, v klidném tempu a s možností navštívit vinaře, památky nebo odpočinout pod stromem.
Obě obce – Tupesy i Boršice – mají zájem na zachování této historické trasy. V budoucnu by se mohla stát:
součástí naučné stezky,
trasy „po křížích a víře“,
nebo místní poutní cesty (např. do Velehradu, vzdáleného jen 4 km).
Zachování a označení trasy, doplnění o informační tabule a digitální průvodce (např. QR kódy) může tuto cestu proměnit v živý most mezi minulostí a současností.
Stará cesta mezi Tupesy a Boršicemi není jen zkratka mezi dvěma obcemi. Je to cesta mezi vírou a každodenností, mezi životem a vzpomínkou. Je to místo, kde kámen pamatuje modlitbu a prach cesty nese stopy předků.
A když po ní půjdete dnes, možná vás nebude vést jen mapa – ale i tiché vědomí, že kráčíte ve stopách těch, kdo tu byli před vámi.
By Michal V části obce Tupesy, která nese název Cihelná, stojí skromný, ale působivý kamenný kříž, jehož historie sahá do roku 1911. Tento kříž není jen symbolem víry, ale i společného úsilí místních obyvatel, kteří jej postavili z vlastních prostředků. Je tak památkou lidské sounáležitosti, vděčnosti a hrdosti na místo, kde žili.
Kříž najdeme v místní části Cihelná, na konci historické zástavby Tupes, směrem k polím. V době svého vzniku šlo o okrajovou část obce, kde se budovaly nové domy – často pro chudší rodiny, řemeslníky nebo zemědělce.
Kříž byl proto postaven jako ochrana nově vznikající osady, ale i jako duchovní orientační bod – místo modlitby, rozjímání a komunitního zastavení.
Rok 1911 nebyl náhodný. Právě v tomto roce se Tupesy osamostatnily jako farnost, a právě tehdy se místní občané rozhodli, že v nové části obce vztyčí svůj vlastní kříž – jako projev víry i identity.
Na rozdíl od některých jiných památek nebyl tento kříž postaven jediným donátorem, ale kolektivním úsilím. Lidé přispívali:
penězi,
materiálem,
pomocí při stavbě.
Díky tomu je tento kříž považován za skutečně „lidový“ památník víry.
Kříž je vytesán z kvalitního pískovce, stylově jednoduchý, ale pečlivě zpracovaný.
Má klasickou formu: sokl, dřík a kříž,
nese vytesaný letopočet 1911,
na čelní straně býval umístěn obraz nebo reliéf Krista, dnes často chybí nebo je nahrazen novým.
Památka je zasazena do nízkého podstavce v travnatém pásu, který ji odděluje od rušného života. I dnes zde místní často zastavují při procházkách nebo cestou z pole.
Kříž v Cihelně představoval:
ochranu nově zastavované části obce,
duchovní středobod pro místní obyvatele,
důkaz víry bez ohledu na sociální postavení.
V době, kdy nebyl v každé části obce kostel nebo kaple, plnily takové kříže roli komunitní svatyně – lidé se u nich modlili, slavili májové pobožnosti, rozsvěceli svíce o Dušičkách.
Památka prošla v průběhu let několika restaurátorskými zásahy. Největší oprava proběhla v 90. letech 20. století, kdy byl:
kříž očištěn od mechů a porostu,
zpevněn základ,
okolí doplněno o jednoduchý travnatý plácek.
Dnes o něj pečují buď místní dobrovolníci, nebo se na jeho údržbě podílí obec.
Cihelná dnes není samostatná čtvrť, ale její atmosféra klidného okraje obce zůstala. Doporučujeme:
projít si trasu po všech sakrálních památkách Tupes,
začít v centru obce, pokračovat ke kříži pod kaštany, Božím mukám, kříži u lípy a zakončit v Cihelně,
nebo spojit návštěvu s výletem na Velehrad, Modrou nebo do sklepných uliček.
Kříž v Cihelně není monument. Ale je kamenným otiskem lidské víry, solidarity a naděje. Je to místo, které nestavěl pán nebo šlechtic – ale lidé sobě navzájem. Stojí tam dodnes – v tichu, s pohledem do polí, a připomíná, že víra nemusí být veliká – stačí, když je opravdová.
By Michal Na okraji obce Tupesy, ve směru na Velehrad, se mezi dvěma vzrostlými kaštany nachází kříž z roku 1847, který po generace sloužil jako místo posledního sbohem. Nejde jen o sakrální památku, ale o živou součást tradice, která spojovala obyvatele obce s vírou, smrtí, úctou a pokorou.
Tento kříž pod kaštany byl svědkem nespočtu pohřebních průvodů, modliteb i tichého zastavení na cestě z domova na věčnost. Dnes zůstává jako paměť místa, kde se loučilo, plakalo i doufalo.
Kříž stojí na konci obce Tupesy směrem na Velehrad, u staré cesty, kudy dříve směřovaly pohřební průvody. Je umístěn mezi dvěma statnými kaštany, které mu dodávají výrazný rámec a symbolicky chrání místo klidu.
Lokalita je dobře přístupná pěšky i na kole, v bezprostřední blízkosti zástavby, ale přesto působí tichým a pietním dojmem.
Kříž byl vztyčen v roce 1847, v době, kdy ještě neexistovala moderní infrastruktura, a kdy se zesnulí vyprovázeli z domova až ke kostelu pěšky. Před vynesením rakve se pohřební průvod shromáždil právě u tohoto kříže – zde se konala:
první modlitba za duši zesnulého,
požehnání kněze (pokud byl přítomen),
rozloučení s širší komunitou.
Teprve odtud pokračoval průvod k farnímu kostelu v Boršicích (do roku 1911 byla obec Tupesy součástí boršické farnosti), nebo později na hřbitov ve Velehradě.
Kříž je vyroben z pískovce nebo opuky, typického kamene pro tento region.
Má klasickou podobu kamenného soklu, dříku a kříže,
na čelní straně býval nápis nebo letopočet,
kříž byl dříve doplněn o litinovou nebo kamennou sochu Krista.
Kaštany, které kříž lemují, jsou zřejmě vysazeny záměrně – jako stromy smíření a víry. V lidových tradicích byl kaštan vnímán jako ochránce duší a místo klidu.
Místo „kříže pod kaštany“ mělo v obci svou jasně danou roli:
shromažďovací bod při pohřbech,
pietní místo – tiché modlitby, rozloučení, uctění života,
symbol přechodu mezi světem živých a věčných.
I když se dnes již zesnulí nevyprovází po starých cestách, kříž zůstal jako memento toho, jak hluboce byla smrt přirozenou a duchovní součástí života.
Kříž byl v minulých desetiletích několikrát opravován a stabilizován, naposledy v rámci komunitních prací obce a dobrovolníků. Byl očištěn, zpevněn a jeho okolí upraveno do podoby malé odpočinkové zóny.
Dnes se využívá také při dušičkových pobožnostech a tradičních májových modlitbách.
Pokud navštívíte Tupesy, doporučujeme se u kříže pod kaštany zastavit:
jako součást procházky po sakrálních památkách obce,
během tiché chvíle vzpomínky nebo vděku,
nebo prostě jen proto, abyste zažili klidné místo s atmosférou věčnosti.
Z místa je výhled směrem na Velehrad, a za jasného počasí i na hřeben Chřibů – symbolický horizont, za který duše kráčí.
Z centra obce Tupesy jděte směrem na Velehrad. Po několika stech metrech, těsně za posledními domy na levé straně, uvidíte dvě vzrostlé kaštany a mezi nimi kamenný kříž. Není nijak označen turistickou značkou – ale najdete ho srdcem.
Kříž pod kaštany není turistická atrakce, ale památka hlubšího řádu. Místo, kde se loučilo s těmi, kteří kráčeli životem v Tupesech před námi. A i když odešli, jejich kroky zůstávají otisknuty v cestě ke kříži. A ten – mezi dvěma stromy života – stojí dál. Jako tiché Amen mezi generacemi.
Chceš k článku přidat mapu, QR kód k trasám po křížích v obci nebo grafiku k tisku? Stačí napsat, rád připravím.
By Michal Když procházíte malebnou krajinou mezi Tupesy a Boršicemi, může vám pohled sklouznout ke skromnému, ale důstojnému kamennému objektu. Na první pohled nenápadný, ale při bližším zkoumání Boží muka od Boršic odhalí svou skutečnou hodnotu – nejstarší dochovanou nemovitou památku obce Tupesy, postavenou již v roce 1677.
Tato sakrální památka má nejen historickou, ale i duchovní hodnotu. Je symbolem víry, tradic, paměti i odhodlání lidí, kteří ji v minulých staletích udržovali, opravovali – a především u ní hledali útěchu i poděkování.
Boží muka (latinsky martyrium) jsou drobná náboženská stavba, nejčastěji sloup nebo sloupková kaplička, která sloužila jako místo modlitby na cestách, památka na tragickou událost nebo projev víry a díků.
Tato konkrétní Boží muka od Boršic patří mezi tzv. sloupová muka, typická svým kamenným dříkem a hlavicí zakončenou drobným výklenkem nebo křížkem. Její prosté, ale pevné ztvárnění svědčí o řemeslné zručnosti a hluboké úctě k víře, kterou místní obyvatelé po staletí uchovávali.
Boží muka u cesty z Tupes do Boršic byla postavena roku 1677, v období po třicetileté válce, kdy se krajina opět pozvolna vzpamatovávala z útrap. Je pravděpodobné, že muka byla:
projevem díků za přežití morových ran,
poutním místem na cestě do farního kostela v Boršicích,
nebo památkou na osobní nebo komunitní událost.
V době výstavby Tupesy ještě neměly vlastní farnost ani kostel. Všichni obyvatelé docházeli na bohoslužby do Boršic, kam vedla právě tato historická cesta. Boží muka zde poskytovala duchovní zastavení – modlitbu, rozjímání, odpočinek.
Boží muka byla postavena z kamene (pravděpodobně pískovec), ve stylu venkovského baroka.
Sloupovitý dřík nese hlavici s výklenkem pro svěcený obrázek nebo reliéf,
horní část bývá zakončena malým křížkem nebo jehlancem,
celý objekt spočívá na kamenné podestě nebo mírně vyvýšeném soklu.
Díky relativní odlehlosti a úctě obyvatel nedošlo k zániku ani zásadní přestavbě – muka si zachovala autenticitu více než 340 let.
Boží muka nejsou jen „starý kámen u cesty“. Jsou:
historickým svědkem proměn krajiny,
symbolem duchovní tradice obyvatel Tupes,
místem tiché modlitby i rozloučení,
a často také orietačním bodem pro poutníky a zemědělce.
Je doloženo, že ještě ve 20. století se u muk konala májová pobožnost, modlitba růžence a zastavení při cestě na pohřeb nebo do kostela.
Památka se dožila dnešních dnů zejména díky péči obyvatel a později obce. V 80. a 90. letech 20. století proběhly drobné restaurátorské zásahy. V roce 2009 byla památka znovu opravena, očištěna a doplněna chybějícími prvky.
Obec Tupesy ji dnes eviduje jako kulturně chráněný objekt a součást své paměťové krajiny.
Boží muka najdete na staré cestě mezi Tupesy a Boršicemi, přístupné pěšky nebo na kole.
Okolní krajina nabízí krásné výhledy na Chřiby, možnost spojit výlet s návštěvou Muzea keramiky, Mlýna Tupesy nebo vinařů v Boršicích.
Ideální k zastavení během poutní trasy, cyklovýletu nebo v tichém čase rozjímání.
Boží muka od Boršic nejsou jen kus kamene u cesty. Jsou živou pamětí místa, svědkem stovek příběhů, tichých modliteb i běžného života. Nechte se jimi oslovit – v tichu, v přírodě, v krajině, která má co vyprávět. A třeba zjistíte, že i tak „malé“ místo umí zanechat hlubokou stopu.
C
By Michal Na první pohled obyčejný kamenný kříž, jakých jsou na Slovácku desítky. Přesto se Kříž u lípy mezi Tupesy a Boršicemi stal něčím víc – památkou, která i po více než sto letech připomíná dávné poutníky, zbožné sedláky i někdejší cesty, které mizí z map, ale ne z paměti.
Kříž stojí na rozhraní katastrů obcí Tupesy, Boršice a Buchlovice, u bývalé polní cesty spojující právě Tupesy s Boršicemi. Jeho přesná poloha se nachází u solitérní lípy, která byla tradičně vysazována jako strom ochrany, víry a odpočinku. Místo je dnes přístupné pěšky nebo na kole, ideální pro krátkou procházku s duchovním přesahem.
Kříž zde byl vztyčen v roce 1879, a to Antonínem Vávrou, tehdejším občanem Tupes. Sloužil nejen jako místo rozjímání, ale také jako orientační bod na důležité spojnici mezi obcemi. Tato cesta měla v té době daleko větší význam než dnes.
Je důležité zmínit, že Tupesy až do roku 1911 spadaly pod farnost Boršice, a místní obyvatelé tak docházeli na bohoslužby právě po této cestě. Kříž se tedy stal nejen duchovní oporou, ale i místem zastavení poutníků a modlitby na cestě.
Umístění kříže vedle osamělé lípy není náhodné. V lidové tradici byla lípa považována za strom ochrany a často se vysazovala u studánek, kapliček či právě křížů. Lípa zde představuje živý organismus, zatímco kříž je připomínkou věčnosti a ukotvení v hodnotách.
Spolu tvoří místo klidu, kam se mnozí dodnes vrací pro chvíli ticha, k modlitbě nebo jen proto, aby se zastavili v krajině, která mluví.
Kříž u lípy není v Tupesech jediný. Obec je bohatá na drobné sakrální památky, které odrážejí silnou víru a zbožnost zdejších obyvatel:
Boží muka v místní části„od Boršic“
Nově zrekonstruovaný dvouramenný kříž s nápisem na kameni : SUPREMAE MA IEST HONET GLOSS TRIADIS HOC MONVMEN TVM ERECTUM PROCV E: D.M.F. EX C. WELLE ANO 1677.V překladu: Nejvyššímu majestátu ctihodné a slavné nejsvětější Trojice postaven tento památník péčí E: D.M.F. z konventu velehradského roku 1677Nejstarší nemovitá památka dochovaná na území obce Tupesy. Barokní Boží muka je provedena z hrubozrnného křemičitého pískovce. Podle nápisu datován do r. 1677. Vrchol je tesán ve tvaru kříže bez korpusu Krista, střední část je zdobena nejstarším vyobrazením znaku obce Tupesy, tj. hroznem a vinařským nožem.
Kříž pod kaštany – za obcí směrem na Velehrad pod kaštany
Byl postaven v roce 1847 na konci vesnice při silnici na Velehrad. Lze říci, že tento kříž patří k nejvýznamnějším v obci, protože se v těchto místech konávalo poslední rozloučení se zesnulými občany, kteří byli převážení na hřbitov na Velehrad. Podle kronikáře obce se poslední rozloučení konalo v roce 1971.
Kříž v části obce Cihelna – u odbočky k podniku smaltovna
Postaven nákladem občanů v roce 1911. Byl postaven na konci tehdejší zástavby.
Kříž – v polní tratí Padělky – nad hřištěm
V roce 1926 byl nákladem manželů Marie a Konráda Králíkových postaven kříž s výraznými novogotickými prvky v polní trati Padělky.Byl postaven na hranici velkého pozemku, na paměť koupě tohoto pozemku manželi Králíkovi. O pozemek mělo zájem více uchazečů, ale nový majitelé ostatní přeplatili.Dnes je poblíž kříže na místě vyhlídkového bodu s krásným rozhledem na panorama Chřibů umístěno posezení. Vedle kříže vede zpevněná cyklotrasa Tupesy–Velehrad – Zlechov. Z cyklotrasy je nádherný výhled na panorama Chřibů i Bílých Karpat.
Kříž v polní trati Rákoš –(na„rákošní cestě“, která vede do lesa zvaného Rákos)
Kříž nechali postavit rodiče pana Jana Vávry z domu č.p. 39 v roce 1894, po jeho smrti.Mládenec Jan Vávra – jako jediný mužský pokračovatel významného selského rodu – zemřel mlád na cukrovku, jako svobodný. Kříž zde stojí na jeho památku „Ke cti a chvále Boží“ dodnes.Pozemky tohoto movitého selského rodu rodiče pana Vávry věnovali z části obci.
Kříž„U krátkého potůčku“ – tzv.„Zelený kříž“
Kříž nechali na rozcestí cest do Břestku a na Chabaně postavit manželé Antonín a Aloisie Tománkovy v roce 1929. Podle pamětníků byl kříž postaven jako poděkování pana Tománka za šťastný návrat z ruského zajetí během I. světové války. Pan Tománek byl jedním z posledních, kteří se z této války vrátili domů.Stavbu kříže, která nebyla jistě levná ani v tehdejší době, realizovali ačkoliv měli 10 dětí.
Kříž v polní trati Kaménky
Kříž byl postaven na paměť tragické události, která se stala v roce 1941. Tehdy pan Josef Tománek z usedlosti č.p.4 svážel obilí a právě v těchto místech, kde cesta vedla hlubokým úvozem byl stržen pod kola plně naloženého vozu a zahynul. Kříž nechali postavit v roce 1942 pozůstalí a občané Tupes. Ještě po mnoho dalších let bylo v ústním podání předáváno, že k neštěstí došlo v neděli v den pracovního klidu, kdy si hospodář i dobytek užívali po celo-týdenní práci zaslouženého a potřebného klidu. Datum události dodnes dosvědčuje nápis na kříži.
Kříž u kaple
Dle datace byl postaven v r. 1851. Původně stál uprostřed obce před dřevěnou zvonicí – v místě dnešního památníku obětem II. světové války. Byl postaven pravděpodobně nákladem tupeských hrnčířů a je někdy nazýván „hrnčířský“ kříž.Na místě dřevěné zvonice byla v letech 1854-1857 postavena kaple „Navštívení P.Marie“ a kříž byl při výstavbě památníku padlých přemístěn ke kapli.
Kříž v místní části Souhrady– předzahrádka u Maňásků
Kříž v Souhradech byl v době svého vzniku – v roce 1847 – zvláště významný tím, že stál při frekventované polní cestě za okrajem obce, kterou projížděly všechny povozy a kolem kterého procházeli téměř všichni občané, kteří šli pracovat do polí, či vinohradů.Místo pro stavbu věnoval pan Josef Pleva (dům číslo popisné 143) a byl postaven nákladme občanů.V roce 1847, kdy byl tento kříž vystavěn, stál na konci obce. Dnes je obklopen cestami a rodinnými domky. V době jeho vzniku byl obklopen poli, vinohrady a sady.Tvář krajiny se výrazně mění, ale tento a další kříže zde stojí z vděčnosti svých dárců a jako připomínka víry našich předků, díky které zde dnes stojíme i my.
Památník návštěvy Jana Pavla II.
Jan Pavel II. vstoupil na půdu obce Tupesy 22.4.1990 po přistání vrtulníku na hřiště v Tupesích. Odtud pokračoval na Velehrad .Dne 30.5.2021 byl pobliž místa přistání vedle cyklostezky Jana Pavla II. vztyčen památník této události. Autor díla: akad. sochař Otmar Oliva, Petr Novák. Stavbu památníku zaštítila Obec Tupesy. Většina prostředků na jeho úhradu byla věnována z darů a sbírek.
Pomník obětem II. sv. války – u kaple 1946
Pomník obětem II války věnovali v roce 1946 občané Tupes z iniciativy tehdejší organizace Čsl- strany lidové.Pomník připomíná oběť deseti Tupeckých občanů, kteří během války padli, nebo byli popraveni.
Pomník obětem I. sv. války – u školy
Postaven nákladem občanů a mládeže obce v roce 1920.Občané Tupes bojovali zejména na ruské a italské frontě, řada z nich také jako legionáři.V I. světové válce bojovalo 244 vojáků z Tupes. Padlo 33 tupeských občanů.
Socha Sv. Jana Nepomuckého – u mostu přes potok
Socha sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti.Socha je osazena na kamenném podstavci krytém profilovanou římsou. Architektura podstavce je opracována sekáním, na přední straně je patrný letopočet 1735. Vlastní socha světce je znázorněna jako postava stojící v kontrapostu, třímající v rukou kříž s korpusem Krista, oděná almucí, rochetou a klerikou, s biretem na hlavě. Postava stojí na čtvercové základové desce. Původně byla kolem hlavy umístěna kovová (s největší pravděpodobností pozlacená) svatozář s pěti hvězdami. Povrch sochy je opatřen polychromní úpravou.Vznik sochy bezpochyby souvisí s rozšířením úcty k tomuto světci v době barokní. Sochy a úcta k tomuto světci v mnoha zemích Evropy připomínají někdejší soustátí Svaté říše římské dodnes.
Navštívit Kříž u lípy je ideální spojit s krátkým výletem z Tupes:
pěšky nebo na kole po staré cestě směrem na Boršice,
nebo po cyklotrase Tupesy – Velehrad – Modrá – Salaš.
Po cestě můžete navštívit Muzeum tupeské keramiky, Mlýn Tupesy, nebo ochutnat víno u místních vinařů.
Kříž, ač malý, je velkým svědkem minulosti. Je to připomínka doby, kdy se chodilo pěšky a modlitba nebyla formou, ale přirozenou součástí života. Je to bod v krajině, kde se můžete zastavit – a možná najít něco, co v ruchu současného světa uniká.
Návštěva takových míst nepatří do kategorie „atrakcí“, ale prožitků. A takový prožitek si odnesete i od kříže mezi Tupesy a Boršicemi – v tichu mezi lípou, kamenem a širým krajem.
Více o památkách v Tupesech najdete na regionálním webu www.buchlovjaci.cz.
By Michal Buchlovice – malebné městečko pod Chřiby, známé svým barokním zámkem, se stávají stále častěji výchozím bodem pro objevování krás Slovácka. Ale věděli jste, že do 15 km od Buchlovic najdete desítky zajímavostí – od památek přes přírodní krásy až po vinařství, zážitky pro rodiny i duchovní místa?
Vydejte se s námi na cestu okolím Buchlovic. Přinášíme vám přehled těch nejzajímavějších míst, která můžete navštívit za pár minut – pěšky, na kole nebo autem.
barokní perla inspirovaná italskou vilou,
bohatě zdobené interiéry a krásný park,
letní výstavy květin, koncerty, jarmarky.
středověký hrad z 13. století,
výhledy na Chřiby a Slovácko,
mumie egyptské princezny a sbírky zbraní.
raně barokní kaple s kruhovým půdorysem,
místo posledního odpočinku majitelů hradu,
výhled na krajinu a klid pro rozjímání.
skalní útvary jako Kazatelna, Komínky,
tiché lesy, studánky a vyhlídky,
ideální na turistiku a cyklistiku.
originální domek hrnčíře s pecí,
ukázky tradiční majoliky „tupeská růže“,
možnost vyzkoušet si malování keramiky.
rekonstrukce velkomoravského sídliště,
řemeslné dílny, obydlí, rotunda, pohřebiště,
akce pro děti, školy i nadšence historie.
nejvýznamnější poutní místo na Moravě,
místo památky Cyrila a Metoděje,
podzemí s hroby a historická expozice.
akvárium s podvodním tunelem,
interaktivní ekocentrum a naučné stezky,
přírodní výběh s pratury a včelín.
historický provoz z 17. století,
mouka přímo od mlynáře,
možnost nákupu přímo ve mlýně.
malebné sklepní uličky pod vinohrady,
možnost domluvit degustaci vína,
výhled na hrad Buchlov.
dřevěná rozhledna na kopci nad obcí,
výhled na Chřiby, Hostýnské vrchy i Karpaty,
přístupná pěšky i na kole.
startovací místo pro lety balónem,
vyhlídkové lety nad Buchlovem a Chřiby,
možnost rezervace zážitkového letu.
zvířata z kovového šrotu,
rozhledna Maják, loď Naděje, eko expozice,
ideální pro děti a rodiny.
krásná trasa kolem vinic, řeky a památek,
vhodná i pro děti a rekreační jezdce,
napojení na další trasy po Slovácku.
By Michal Na první pohled je to nenápadný domek v srdci Tupes, obce proslulé nejen vínem a folklorem, ale také keramikou, která si získala srdce milovníků lidového umění po celém světě. Tento dům však skrývá příběh práce, tradice a krásy, který trvá už několik staletí. Vítejte v Muzeu tupeské keramiky, známém také jako domek hrnčíře – místě, kde si na Slovácku podává ruku historie s uměním.
Expozice muzea se nachází v památkově chráněném domě, který sloužil skutečně jako obytné i pracovní místo hrnčířské rodiny. Návštěvník zde nevstupuje do klasického muzea – vstupuje do příběhu.
Dům je dochován ve své původní dispozici:
obytná světnice s pecí,
malá síň,
zadní dílna s hrnčířským kruhem,
a prostor pro sušení a pálení keramiky.
Díky autentickému zařízení a pečlivě vybraným exponátům máte pocit, jako by mistr hrnčíř právě na chvíli odešel – a vy jste vstoupili do jeho každodenního života.
Tupeská keramika, často označovaná také jako tupeská majolika, má v obci hluboké kořeny. První zmínky o hrnčířství v této oblasti sahají až do 17. století. Největší rozmach nastal v 19. a počátkem 20. století, kdy místní hrnčíři zásobovali svými výrobky široké okolí.
ručně točené nádoby z červené hlíny,
barevné květinové dekory, tzv. tupeská růže,
bílé glazury s barevnými motivy v zelené, modré, žluté a hnědé,
často i náboženské nebo lidové motivy (srdce, holubičky, nápisy).
Tupeská keramika se stala symbolem moravského venkova, nejen praktickým nádobím, ale i výzdobou domácností, památkou na svatbu, křest, poutě nebo jarmarky.
Muzeum nabízí nejen pohled do obytného domku a dílny, ale také stálou výstavu výrobků tupeských keramiků.
tradiční i současnou keramiku,
ukázky forem, nástrojů a glazur,
vývoj dekorů a malířských technik,
dobové fotografie a kronikářské zápisy,
videa z výroby keramiky a rozhovory s mistry.
Součástí muzea je interaktivní prostor, kde si děti i dospělí mohou vyzkoušet malbu na keramiku nebo točení na kruhu (po předchozí domluvě).
Vedle muzea je umístěna prodejna, kde si návštěvníci mohou koupit:
originální ručně malovanou keramiku,
nádobí, svícny, hrnky, talíře, džbány, kachle,
repliku historických vzorů i moderní interpretace.
Každý kus je originál, a koupí zároveň podporujete pokračování řemesla, které by jinak zaniklo.
Adresa: Tupesy 118, 687 07 Tupesy
Otevírací doba: duben–říjen denně 10:00–15:00, mimo sezónu dle domluvy
Kontakt: +420 724 530 003 |
Muzeum doporučujeme spojit s dalšími krásami oblasti:
návštěva Mlýna Tupesy,
výšlap ke kapli sv. Barbory nad obcí,
cyklovýlet do Modré, Velehradu nebo Starého Města,
ochutnávka vín u místních vinařů.
Tupesy leží na Uherskohradišťské vinařské stezce a nabízejí ideální výletní cíl pro rodiny, školy i milovníky tradiční kultury.
Protože je to víc než muzeum. Je to živá vzpomínka na řemeslo, které formovalo tvář Slovácka, dům plný příběhů, vůní hlíny a zvuků kruhu. A je to místo, které vás naučí dívat se jinak – s úctou ke kráse, která vzniká z obyčejné hlíny a lidských rukou.
Další tipy na lidová řemesla, památky a výlety najdete na buchlovjaci.cz v sekci „Tradice a kultura“.
By Michal
Mlýn v Tupesích je historickým vodním mlýnem s bohatou tradicí sahající až do 17. století. První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1628, kdy byl uveden v listinách velehradského kláštera. Mlýn se nachází v obci Tupesy v okrese Uherské Hradiště a je známý svou dlouholetou historií a tradiční výrobou mouky.(Zlín, Facebook, Regiony Peníze)
Mlýn byl v průběhu staletí vlastněn několika mlynářskými rody, včetně rodin Makyta, Lesa a Bureš. V roce 1839 byl mlýn ve vlastnictví Josefa Makyty, syna Jana Makyty, mlynáře z Tupes. V roce 1930 byl mlýn veden Cyrilem Lexou. V současnosti mlýn provozuje rodina Burešů, která pokračuje v tradiční výrobě mouky. (Vodní Mlyný)
Mlýn využívá původní technologii válcového mletí, která byla zavedena na konci 40. let 20. století. Tato technologie se ve mlýně používá dodnes. Rodina Burešů zpracovává pšenici a žito, přičemž vyrábí různé druhy mouky, včetně pšeničné hladké, polohrubé, chlebové, žitné a špaldové. (Zlín)
Mlýn nabízí své produkty přímo zákazníkům a spolupracuje s bezobalovými obchody, jako je například bezobalac.cz, kde jsou k dispozici různé druhy mouky z Mlýna Tupesy. Mouky jsou dostupné v různých variantách, včetně pšeničné chlebové, žitné chlebové a špaldové chlebové. (bezobalac.cz)
Adresa: Tupesy 61, 687 07 Tupesy
Telefon: +420 777 299 260
Facebook: Mlýn Tupesy(bezobalac.cz, Facebook)
Mlýn je přístupný veřejnosti po předchozí domluvě. Návštěvníci mohou vidět tradiční mlynářskou technologii a zakoupit čerstvě mletou mouku přímo od výrobce.
Mlýn v Tupesích je nejen důležitým výrobcem kvalitní mouky, ale také významnou historickou památkou, která odráží bohatou tradici mlynářství v regionu Slovácka.(SkvěléČesko.cz)
By Michal představují významnou součást moravské vinařské tradice. Obec Polešovice, ležící ve Zlínském kraji, je známá svou bohatou historií pěstování vinné révy, která sahá až do 11. století.(Cesta za vínem)
První písemné zmínky o pěstování vinné révy v Polešovicích pocházejí z roku 1454, kdy byla zaznamenána vinice s názvem Mniška, patřící cisterciánskému klášteru na Velehradě. Po zrušení kláštera v 18. století byly vinice pronajaty poddaným, kteří pokračovali v pěstování révy a budování vinných sklepů. V roce 1922 byla v obci zřízena Státní révová školka, která se stala významným centrem šlechtění nových odrůd vinné révy, jako jsou Muškát moravský, Olšava nebo Amos .(Místopisy, Cesta za vínem)
Dnes v Polešovicích působí několik vinařství, která navazují na dlouhou tradici a nabízejí širokou škálu vín:
Vinařství Vaďura: Rodinné vinařství specializující se na moderní, svěží a odrůdově čistá vína. Nabízí řízené degustace, prohlídky sklepů a ubytování pro skupiny do 20 osob .(Kudy z nudy)
Vinařství U Kostela: Mladé vinařství, které navazuje na práci cisterciáckých mnichů. Sídlí v historické budově v centru obce a zaměřuje se na výrobu moderních vín z tradičních odrůd .(vinarstviukostela.cz)
Vinařství Šoustek: Rodinné vinařství s vlastními vinicemi, které produkuje kvalitní vína a nabízí prohlídky sklepů a degustace .(vinosoustek.cz)
Polešovice se nacházejí na známé Uherskohradišťské vinařské stezce a jsou obklopeny vinicemi v tratích jako Růženy, Staré Hory, Újezdy, Míšky, Slunečné, Nové Hory a Novosady . Obcí procházejí také Bzenecká vinařská stezka a Moravská vinná stezka, což činí Polešovice ideálním cílem pro milovníky vína a cykloturistiky.(Wikipedie)
V Polešovicích se každoročně konají různé vinařské akce, které přitahují návštěvníky z širokého okolí. Mezi nejvýznamnější patří:
Košt vína: Tradiční ochutnávka vín pořádaná místní organizací Českého svazu zahrádkářů.(Polešovice)
Zarážání hory: Obnovená srpnová slavnost spojená s vinařskými tradicemi.(Polešovice)
Žehnání vína: Slavnostní akce konaná 27. prosince, předcházená mší svatou ve farním kostele .(Polešovice)
Tyto akce nabízejí návštěvníkům možnost ochutnat místní vína, poznat vinařské tradice a zažít jedinečnou atmosféru Polešovic.
Adresa: Polešovice, 687 37, Zlínský kraj(vinosoustek.cz)
Webové stránky: www.polesovice.cz(Polešovice)
Kontakt na vinařství:
Vinařství Vaďura: www.vinovadura.cz(www.vinovadura.cz)
Vinařství U Kostela: www.vinarstviukostela.cz(vinarstviukostela.cz)
Vinařství Šoustek: www.vinosoustek.cz(vinosoustek.cz)
Polešovice jsou tak ideálním místem pro všechny, kteří chtějí poznat moravské vinařství, ochutnat kvalitní vína a zažít autentickou atmosféru vinařské obce.
By Michal Jen pár kilometrů od Strážnice, na jihovýchodním okraji Slovácka, se rozkládá Petrov – nenápadná obec, která ale ukrývá jeden z největších pokladů moravského kulturního dědictví: vinné sklepy Plže. Tento historický areál, zapsaný jako památková rezervace lidové architektury, je živým muzeem vína, tradic, řemesla i folkloru.
„Plže“ je název pro historickou sklepní lokalitu tvořenou asi 80 vinnými sklepy, vybudovanými od 15. století až do 20. století do pískovcového svahu nad obcí Petrov.
Jsou výjimečné tím, že:
mají jednotný architektonický styl – bílé omítky, modrá podrovnávka, zdobné štíty,
jsou postavené částečně nad zemí, ale s hlubokými sklepními chodbami ve svahu,
dodnes slouží svému účelu – jako vinné sklepy, místa pro setkávání, slavnosti i degustace.
Tento unikátní soubor je kulturní památkou České republiky a zároveň živým prostorem, kde se tradice nezachovává jen pro oko, ale prožívá.
Historie Petrovských sklepů sahá až do středověku. První sklepy vznikaly jako jednoduché zemnice – vyhloubené do svahů, aby udržely stálou teplotu a vlhkost ideální pro uchování vína.
V 18. a 19. století se postupně formoval architektonicky jednotný areál – omítnuté bílé fasády s modrým soklem, dřevěné dveře, obloukové portály a typické štíty, často ručně malované.
Plže sloužily nejen jako místa práce vinařů, ale i jako místa setkávání, zpěvu, tance a oslav. Každý sklep měl svůj příběh – a většina z nich ho má dodnes.
Dnes je areál Plže veřejnosti volně přístupný a slouží jako turistická a vinařská destinace.
Mnoho sklepů je v soukromém vlastnictví, a jejich majitelé nabízí:
komentované degustace vín,
tradiční občerstvení – škvarková pomazánka, sýry, koláče,
přátelskou atmosféru bez komerce – typicky „pojďte dál, naleju!“.
Degustace si můžete domluvit předem nebo využít otevřených sklepů během sezónních akcí.
V některých sklepních domech najdete:
malé galerie a dílny,
ukázky lidového malířství, výroby keramiky, krojových doplňků,
možnost zakoupení regionálních produktů.
Plže jsou dějištěm několika významných událostí:
Otevřené sklepy Plže (červenec)
Burčákové slavnosti (září)
Mikuláš ve sklepech (prosinec)
součást Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici
Areál Plže se nachází na okraji chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, a nabízí skvělé možnosti pro pěší i cyklistické výlety. V okolí můžete navštívit:
Baťův kanál – přístaviště ve Strážnici, plavby lodí
Skansen ve Strážnici – muzeum vesnice jihovýchodní Moravy
Petrovské vinice a vyhlídky nad obcí
Cyklostezky mezi Petrovem, Sudoměřicemi a Radějovem
🚗 Autem: Parkování je možné u hlavní cesty v Petrově nebo u vlakového nádraží.
🚆 Vlakem: Petrov má vlastní železniční stanici na trati Břeclav – Staré Město.
🚴 Na kole: po cyklostezce z Bzence, Strážnice nebo Hodonína.
Adresa: Vinné sklepy Plže, 696 65 Petrov
Přístup: areál je volně přístupný celoročně
Degustace: doporučuje se domluvit předem (kontakty najdete na stránkách obce Petrov nebo vinařských spolků)
Ubytování: v Petrově, Strážnici i okolních obcích – penziony, chaty, vinařské apartmány
Oficiální web obce: www.obecpetrov.cz
Stránky vinařů: www.plze.cz (pokud dostupné)
Plže v Petrově nejsou jen „vinařská atrakce“. Jsou živým důkazem toho, jak víno formovalo kulturu, architekturu i život na Moravě. Každý sklep má svůj příběh, každá kapka vína má původ v rukách vinaře – a každý návštěvník se stává součástí této mozaiky.
Pokud hledáte autentický zážitek z moravského Slovácka, Plže vás nezklamou. Jsou krásné, pravdivé a plné života.
Další tipy na vinařské výlety a památky najdete na buchlovjaci.cz v sekci „Víno a tradice“.
By Michal Klášterní sklep Stojanov je nedílnou součástí historického areálu velehradského kláštera, který byl založen 11. listopadu 1205 králem Přemyslem Otakarem I. Původně sloužil jako pivovarský sklep a patřil k hospodářským objektům cisterciáckého kláštera .(stribrnekule.webnode.cz)
V průběhu staletí prošel sklep několika proměnami. Ve 40. letech 20. století za opata Malého byla realizována modernizace pivovaru i sklepů. Během druhé světové války byl sklep využíván jako protiletecký kryt a tajný sklad masa .(Slovácko)
Po první světové válce bylo vlastnictví objektu pivovaru a přiléhajících hospodářských budov převedeno na Cyrilometodějské družstvo Velehrad, založené v roce 1902. Arcibiskup olomoucký Antonín Cyril Stojan posvětil 13. května 1922 základní kámen přístavby budovy pro rozšíření ubytovací kapacity poutníků, tzv. Ústředního exercičního domu na Velehradě, který byl dokončen 3. srpna 1924 .(stribrnekule.webnode.cz)
Dnes je Klášterní sklep Stojanov provozován společností AGRO Zlechov, a.s., která se specializuje na výrobu přívlastkových vín s důrazem na zachování chuťové charakteristiky jednotlivých odrůd. Vína jsou vyráběna pouze z hroznů pěstovaných na vlastních vinicích v katastru obcí Tupesy a Břestek .(agzl.webnode.cz)
AGRO Zlechov nabízí široký sortiment vín, včetně:
Bílá vína: Hibernal, Chardonnay, Pálava, Rulandské bílé a šedé, Sauvignon, Sylvánské zelené
Červená vína: Cabernet Moravia, Frankovka, Modrý Portugal, Zweigeltrebe
Speciální vína: Frizzante Muškát Ottonel – polosuché, ročník 2024 (agzl.webnode.cz)
Sklep je otevřen od pondělí do pátku v čase 9:00–15:00. Od 14. června do 31. srpna je otevřeno i v sobotu od 9:00 do 15:00. Mimo tyto hodiny lze vína zakoupit v prodejně potravin AGRO Zlechov na Velehradě .(agzl.webnode.cz)
Adresa: Vinný sklep Stojanov, Nádvoří 62, 687 06 Velehrad
Telefon: +420 572 571 333
E-mail:
Web: klasternisklepy.cz(stribrnekule.webnode.cz, velehrad.cz, stribrnekule.webnode.cz)
Klášterní sklep Stojanov je tak nejen historickým objektem s bohatou minulostí, ale i živým místem, kde se snoubí tradice s moderním vinařstvím. Návštěvníci Velehradu tak mají jedinečnou příležitost ochutnat vína vyráběná s respektem k historii a láskou k řemeslu.
By Michal Kaple Cyrilka, oficiálně nazývaná kostel Zjevení Páně, je významnou sakrální stavbou ve Velehradě. Nachází se v blízkosti velehradské baziliky a je součástí památkově chráněného areálu bývalého cisterciáckého kláštera .(Wikipedie)
Kaple byla postavena koncem 13. století, původně sloužila mnichům a později i poutníkům a obyvatelům předklášteří. Po husitském vpádu v roce 1421 byla poničena, ale následně opravena a sloužila návštěvníkům Velehradu, kteří nemohli vstoupit do kláštera .(Czech Wiki, Wikipedie)
V 18. století, po zrušení kláštera, byla kaple využívána jako hřbitovní. V roce 1863 ji zakoupil olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenberka, nechal ji renovovat v neogotickém slohu a znovu vysvětit. Od té doby nese název kostel Zjevení Páně .(Schnablova, Kam Po Česku)
Kaple je charakteristická svou neogotickou architekturou. V roce 1929 byl interiér upraven pro bohoslužby východního obřadu, přičemž presbytář byl oddělen ikonostasem – dřevěnou stěnou s malovanými obrazy .(Atlas Česka)
Po generální rekonstrukci v letech 2012–2013 slouží kaple jako prostor pro sezónní výstavy a kulturní akce. V letní sezóně je přístupná veřejnosti, mimo sezónu je možné domluvit prohlídku prostřednictvím Infocentra Velehrad .(Kudy z nudy)
Adresa: Velehrad, Zlínský kraj, Česká republika
Přístupnost: V letní sezóně volně přístupná; mimo sezónu na objednání
Kontakt: Infocentrum Velehrad(Kudy z nudy)
Kaple Cyrilka je významnou součástí velehradského poutního areálu a nabízí návštěvníkům možnost poznat bohatou historii a architekturu tohoto místa.
By Michal Poutní místo Velehrad není jen cílem jednorázové návštěvy. Je to místo, kde se zastavuje čas, kde se rodí ticho a kde lidé hledají odpovědi, klid, víru i odpočinek. A právě proto zde vznikl Poutní dům Stojanov – moderní a zároveň duchovní prostor, který nabízí ubytování, zázemí, setkání i vnitřní ztišení. Je to srdce poutního Velehradu, které bije pro každého, kdo hledá něco víc než jen krásnou stavbu.
Dům nese jméno arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana (1851–1923) – významné postavy české církevní a národní historie. Stojan byl nejen duchovním, ale i vlastencem, podporovatelem kultury, poutnictví a dialogu mezi církví a společností.
Za jeho působení se Velehrad stal skutečným národním duchovním centrem. Byl to právě Stojan, kdo prosazoval obnovu Velehradu jako místa cyrilometodějské úcty a mezinárodních poutí. Poutní dům nese jeho jméno jako poctu jeho odkazu – otevřenosti, přijetí a služby.
Poutní dům Stojanov je:
ubytovací a duchovní zařízení na Velehradě,
otevřený jednotlivcům, rodinám, poutníkům i skupinám,
místo ticha, odpočinku, ale také seminářů, duchovních obnov, exercicií,
centrum s kaplí, přednáškovým sálem, jídelnou, zahradou a komunitním zázemím.
Stojanov není hotel. Je to duchovní domov – nabízí komfort, ale ne luxus. Nabízí atmosféru, ale ne hluk. Nabízí prostor, kde se člověk může ztišit – a najít cestu k sobě, k druhým i k Bohu.
Poutní dům Stojanov nabízí:
cca 100 lůžek v jednoduchých, ale příjemných pokojích (jednolůžkové až vícelůžkové),
sociální zařízení na pokoji nebo na patře,
jídelnu s možností plné penze, přizpůsobenou i pro skupiny a speciální diety,
klidové zóny, zahradu a společenské místnosti,
bezbariérový přístup v části objektu.
Ubytování je cenově velmi dostupné a zaměřené na:
poutníky a turisty,
rodiny s dětmi,
kněze, řeholníky, skupiny farností,
účastníky kurzů a duchovních obnov.
Stojanov není jen místo k přespání. Je to centrum duchovní formace a modlitby. Pravidelně se zde konají:
duchovní cvičení (exercicie) – tiché i vedené
víkendové duchovní obnovy pro laiky, manžele, mládež
tematické přednášky a semináře – biblické, teologické, psychologické
modlitební setkání, adorace, křížové cesty
komunitní programy (postní duchovní obnova, mariánské večery apod.)
Součástí je i kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů, která slouží jako tiché místo modlitby i denní liturgie.
Stojanov se nachází v areálu klášterních budov, jen pár desítek metrů od baziliky sv. Cyrila a Metoděje. Obklopen je:
zahradou s lavičkami,
nádherným výhledem na Chřiby a vinohrady,
klidnou pěší zónou bez aut,
a přesto v dosahu všech památek i restaurací Velehradu.
Je to ideální základna pro tiché dny i aktivní výlety do okolí – Modrá, Archeoskanzen, Živá voda, Salaš, Buchlov...
Díky své kapacitě a tradici je Stojanov častým dějištěm:
ekumenických konferencí,
setkání duchovních z celého světa,
vzdělávacích kurzů pro laiky i katechety,
i kulturních akcí s duchovním přesahem.
V duchu odkazu A. C. Stojana je dům otevřený i lidovějším proudům spirituality, laikům i nevěřícím – každému, kdo hledá hloubku a ticho.
Adresa: Poutní dům Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad
Telefon: +420 572 571 450
E-mail:
Web: www.stojanov.cz
Parkování: zdarma, v areálu
Vhodné i pro skupiny a školy
Doporučujeme včasnou rezervaci, zejména v době poutí a letní sezóny.
Poutní dům Stojanov není luxusní hotel. Je to pokojný dům pro duši, která hledá klid, prostor, inspiraci a návrat k tomu podstatnému. Nabízí pohostinnost v pravém slova smyslu – otevřené dveře, čisté srdce, prosté zázemí a hluboké ticho.
Pokud plánujete pobyt na Velehradě, Stojanov je místo, kde se nejen vyspíte – ale kde možná objevíte něco, co jste dlouho hledali.
Další duchovní tipy, památky a zajímavosti z Velehradu a Slovácka najdete na buchlovjaci.cz.
By Michal Velehrad je místem, které svou krásou a duchovní silou fascinuje návštěvníky po staletí. Ale málokdo ví, že kromě monumentální baziliky a klášterních budov se pod jeho povrchem skrývá další svět – rozsáhlé podzemí, které ukrývá paměť mnichů, hrobky, základy starých staveb i archeologické poklady. Velehradské podzemí je tajemné, tiché a hluboce působivé – místo, kde se dějiny dotýkají ticha.
Podzemní prostory vznikaly souběžně se stavbou původního cisterciáckého kláštera ve 13. století. V dobách, kdy klášter patřil k největším a nejvlivnějším na Moravě, sloužilo podzemí k praktickým i duchovním účelům:
jako sklepení pro zásoby potravin a vína,
jako technické zázemí kláštera,
ale také jako místo pohřbívání významných osobností řádu.
V baroku byla část podzemí upravena, některé chodby zazděny, jiné rozšířeny. Dlouhá léta bylo podzemí nepřístupné, zapomenuté, a teprve v posledních desetiletích bylo částečně zpřístupněno veřejnosti jako součást návštěvnické expozice.
Vstup do podzemí se nachází v zadní části baziliky a vede do krypty a sklepení, která jsou citlivě zrekonstruována a doplněna o moderní, ale nenápadnou prezentaci.
V kryptě se nachází:
symbolický hrob svatého Metoděje,
památník obětem totalitních režimů (nacistického i komunistického),
a místa tichého rozjímání a modlitby.
Krypta je mystickým středem celého Velehradu – spojení historie, víry a paměti.
Pod bazilikou byly odkryty základy původní gotické stavby, fragmenty zdiva a dlažby, doklady raně středověkého osídlení. V expozici uvidíte:
části původní cisterciácké architektury,
ukázky středověkých náhrobků,
modely a nákresy vývoje kláštera,
projekce a světelné efekty, které znázorňují vývoj místa.
Procházka podzemím je komorní zážitek. Chodby jsou úzké, klenuté, z kamene. Teplota je stálá, kolem 12 °C. Ticho, šero a chlad navozují hlubokou atmosféru pokory a času.
Podzemí velehradského kláštera je ideálním místem pro:
každého, koho zajímá středověká a církevní historie,
ty, kdo hledají tiché, duchovní nebo meditativní místo,
rodiny s dětmi (část expozice je interaktivní),
školní skupiny a zájezdy – jako doplnění výuky o Cyrilu a Metodějovi,
a pro všechny, kdo chtějí zažít Velehrad jinak než zvenčí.
Zatímco horní část baziliky je místem světla a oslav, podzemí představuje hlubinu, vnitřní ticho a duchovní kořen. Krypta a tiché chodby symbolizují:
paměť zemřelých,
pokoru víry,
spojení s tradicí mnišství a služby.
Místo často navštěvují poutníci, kteří zde setrvají v rozjímání, modlitbě nebo jen v mlčenlivém zastavení.
Vstup: z vnitřní části baziliky, vedený průvodcem
Dostupnost: celoročně, dle otevíracích hodin
Vstupné: součást prohlídky kláštera (cca 80–100 Kč)
Doporučení: teplé oblečení, tiché chování, vhodné pro děti 6+
Více informací: www.velehradinfo.cz
Podzemí velehradského kláštera je místo, kde nezní hudba, ale paměť. Kde se historie nevypráví, ale cítí. A kde může každý návštěvník zažít chvíli vlastního ztišení a vnímání hlubšího smyslu místa.
V kombinaci s návštěvou baziliky, Archeoskanzenu v Modré a živé vody nabízí podzemí zážitek, který přesahuje turistiku – dotýká se duše, tradice a odkazu našich předků.
Další články o duchovních místech, historii a památkách Moravy najdete na buchlovjaci.cz.
By Michal Uprostřed úrodné krajiny moravského Slovácka, v údolí pod Chřiby, se rozkládá Velehrad – místo, které není jen poutním cílem, ale také symbolem duchovní identity českého národa. Jeho klášter a bazilika patří mezi nejvýznamnější památky církevní architektury ve střední Evropě. Přestože má více než 800 let starou historii, stále žije – jako centrum víry, kultury i setkávání.
Velehradský klášter byl založen roku 1205 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem a olomouckým biskupem Robertem jako sídlo řádu cisterciáků. Tím se Morava připojila k síti cisterciáckých klášterů, které v tehdejší Evropě sehrávaly významnou roli nejen náboženskou, ale také kulturní, hospodářskou a vzdělávací.
Mniši přinesli nové metody zemědělství, hospodaření i umělecké řemeslo. Klášter se stal významným střediskem písemnictví a vzdělanosti.
Ve 13. století došlo k rozmachu klášterního komplexu, včetně stavby monumentální románsko-gotické baziliky. V průběhu staletí byl klášter několikrát zničen a obnoven – během husitských válek, třicetileté války i josefínských reforem. V 19. století se Velehrad stal hlavním poutním místem na Moravě.
Srdcem areálu je bazilika, která byla v roce 1927 povýšena papežem Piem XI. na baziliku minor. Její architektonická podoba je výsledkem několika stavebních období – od gotiky po baroko.
nádhernou barokní fasádu s věžemi,
bohatě zdobený hlavní oltář,
fresky a barokní kazatelnu,
kryptu se symbolickým hrobem sv. Metoděje,
kapli sv. Jana Pavla II. a pamětní místo kardinála Tomáška.
Bazilika je nejen místem bohoslužeb, ale také dějištěm kulturních akcí, koncertů a národních poutí.
Součástí Velehradského areálu je také:
bývalý konvent s uzavřeným rajským dvorem (dnes sídlo církevních institucí),
muzeum křesťanství v Podzámecké budově, kde si můžete prohlédnout historické liturgické předměty, umění a dokumenty,
zrekonstruované sklepení s naučnou expozicí o cisterciácích a historii Velehradu,
křížová chodba, která propojuje jednotlivé části komplexu.
Velehrad je nejvýznamnějším poutním místem na Moravě – každoročně sem zavítají tisíce poutníků, především při Dnech lidí dobré vůle a cyrilometodějské pouti 5. července. V roce 1990 sem zavítal papež Jan Pavel II., čímž znovu potvrdil význam Velehradu pro český národ.
Dnes je areál spravován jezuiti, kteří zde provozují duchovní centrum, pořádají duchovní obnovy, přednášky a doprovodné programy pro školy i veřejnost.
Velehrad je výborným výchozím bodem pro výlety:
🚶♀️ Naučná stezka po stopách Cyrila a Metoděje (vede až k Modré a Archeoskanzenu),
🐟 Živá voda Modrá – expozice podvodního života Moravy,
🏛️ Archeoskanzen Modrá – replika slovanského opevněného sídla z dob Velké Moravy,
🍷 viniční trasy v okolí Starého Města a Tupes.
Velehradský klášter není jen památka. Je to živý symbol duchovní kontinuity, národní kultury a společenské obnovy. Je místem, kde se setkává minulost s přítomností, kde můžete:
rozjímat v tichu,
obdivovat umění,
učit se dějinám,
nebo jen v klidu posedět pod staletými stromy a načerpat sílu.
Adresa: Stojanovo gymnázium a Duchovní centrum, Velehrad 1, 687 06
Otevírací doba: areál přístupný celoročně, bazilika denně, muzeum a podzemí dle sezóny
Vstupné: zdarma, některé expozice za symbolické vstupné
Parkování: velké parkoviště u kláštera
Bezbariérový přístup: ano
Oficiální web: www.velehrad.cz
Ať už hledáte duchovní inspiraci, kulturní zážitek nebo jen klidnou zastávku na výletě, Velehrad vás pohltí svou atmosférou. Je to místo se silou a pamětí, které vyzařuje pokoj a hloubku – přesně to, co v dnešní době tolik potřebujeme.
Další články o památkách Slovácka, poutních místech a kulturním dědictví Moravy najdete na buchlovjaci.cz.
By Michal Na okraji lužních lesů u Břeclavi, tam kde řeka Dyje pomalu meandruje směrem k soutoku s Moravou, leží místo opředené historií a dávnou slávou – Pohansko. Tento rozsáhlý areál je jedním z největších a nejzachovalejších velkomoravských hradišť, kde se snoubí archeologie, romantika, příroda a kulturní zážitky.
Lokalita Pohansko se nachází asi 3 km jižně od centra Břeclavi, v malebné krajině jihomoravských lužních lesů, která je součástí chráněné krajinné oblasti Pálava–Lednicko-valtický areál. Dostanete se sem pěšky, na kole nebo autem po lesní asfaltce z Břeclavi.
Pohansko bylo významným slovanským centrem v 9. století. Hradiště zabíralo plochu přes 50 hektarů a bylo chráněno mohutnými valy a vodními toky. Archeologové zde objevili:
základy kostela s apsidou z 9. století
zbytky velkomoravských obydlí
rozsáhlé pohřebiště s bohatě vybavenými hroby
doklady řemeslné výroby, hutnictví a zpracování kovů
Díky své strategické poloze bylo Pohansko zřejmě významným vojenským i obchodním bodem, který chránil jižní hranici Velké Moravy.
Uprostřed hradiště dnes stojí empírový lovecký zámeček z počátku 19. století, který dal lokalitě druhý život. Postaven byl knížetem Janem I. z Lichtenštejna jako lovecké sídlo.
Dnes zámeček slouží jako muzeum, kde si můžete prohlédnout:
archeologickou expozici s nálezy z Pohanska
rekonstrukce slovanského domu a dobového oblečení
interaktivní prvky pro děti a školní skupiny
krátké filmy o životě Slovanů i výzkumu lokality
Součástí areálu je i rekonstrukce raně středověkého dvorce, který názorně přibližuje život v 9. století.
Pohansko není jen o historii – je to ideální výletní místo, kde si můžete užít:
klidnou procházku lužním lesem
pozorování ptáků a zvěře v tichu přírody
romantické výhledy z hráze Dyje nebo kolem zaniklého meandru
cyklistické trasy vedoucí k soutoku Moravy a Dyje nebo do Lednicko-valtického areálu
Lokalita je přístupná po celý rok a zvláště na jaře a na podzim nabízí úchvatné scenérie, ideální pro fotografy, rodiny i romantické duše.
Pohansko je ideální místo pro:
🚴♂️ cyklisty – pohodlná trasa vede až k soutoku Moravy a Dyje
🧑🏫 školní výlety a exkurze – programy s výkladem o Velké Moravě
🧘♀️ milovníky klidu a přírody – bez davů turistů
📷 fotografy a romantiky – historické kulisy a přírodní světlo
🏰 fanoušky historie a archeologie
Adresa: Pohansko, Břeclav
Otevírací doba muzea: duben–říjen, úterý až neděle
Vstupné: dospělí cca 100 Kč, děti a studenti se slevou
Parkování: u břeclavského lesa (příjezd po silnici směr Lanžhot)
Web: www.muzeumbv.cz
Návštěvu Pohanska můžete spojit s výletem:
do Lednice (zámecký park, skleník, minaret)
na soutok Moravy a Dyje – nejjižnější bod Moravy
do Valtic a Mikulova – vinařské zážitky a historické památky
na cyklostezky v lužních lesích – okruh Břeclav–Pohansko–Lednice
Pohansko u Břeclavi není jen „další z mnoha hradišť“. Je to živý důkaz slávy Velké Moravy, místo, kde se protnula vojenská síla, duchovní hloubka a běžný každodenní život našich předků. Zároveň je to kousek klidné přírody, který si uchoval genius loci i přes staletí.
Chcete poznat dějiny na vlastní oči, slyšet zpěv ptáků z lužních lesů a dotknout se základů slovanské rotundy? Vydejte se do Pohanska – místa, kde historie žije v každém kroku.
Další tipy na výlety a historické články najdete v kategorii "Historie kolem nás" na webu buchlovjaci.cz.
🖼️ Pokud chcete doplnit článek o vizuální doprovod, mohu vám vytvořit tematickou fotografii (např. základy kostela, lužní les, zámeček) ve formátu 3:2. Stačí říct.
By Michal Uprostřed moravských lužních lesů, na dohled od řeky Moravy a slovenských hranic, se rozkládá jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť celé střední Evropy – Slovanské hradiště Mikulčice. Tato lokalita, označovaná často jako velkomoravská metropole, ukrývá pod zemí i na povrchu fascinující svědectví o slávě a každodenním životě Velké Moravy.
Mikulčice se nachází v okrese Hodonín, přibližně 15 km jihovýchodně od Břeclavi, v blízkosti státní hranice se Slovenskem. Hradiště leží na pravém břehu řeky Moravy v krajině chráněné přírodní oblasti lužního lesa, která dodává místu zvláštní klid a atmosféru.
Slovanské hradiště Mikulčice bylo jedním z největších a nejdůležitějších center Velké Moravy (9. století). Rozkládalo se na ploše více než 10 hektarů a tvořily ho opevněné valy, více než 2000 hrobů, 12 kamenných kostelů a knížecí palác. Mnozí historici a archeologové věří, že právě zde mohlo být sídlo knížete Rostislava nebo Svatopluka, možná i místo působení samotného Metoděje, slovanského arcibiskupa.
Výzkum zde probíhá už od roku 1954 a stále přináší nové poznatky. Mezi nejvýznamnější nálezy patří:
Zbytky 12 velkomoravských kostelů – největší koncentrace na jednom místě v celé střední Evropě
Kamenný knížecí palác
Bohatě vybavené hroby s meči, zlatými šperky a importovanými předměty
Zbytky opevnění, dřevěných mostů a obytných domů
V hrobech byly nalezeny meče, střelecké výzbroje, ale i jemné šperky, skleněné korálky a doklady křesťanské víry – např. křížky a náboženské amulety.
Mikulčice hrály zásadní roli v šíření křesťanství mezi Slovany. Přítomnost tolika kostelů v tak malé oblasti naznačuje, že šlo o významné duchovní a misijní centrum, kde se mohli školit kněží a šířit staroslověnská liturgie, jak ji zavedli Cyril a Metoděj.
Místo také dokládá soužití pohanských a křesťanských tradic, které se v 9. století na Velké Moravě přirozeně prolínaly.
Dnes se zde nachází Archeopark Mikulčice-Valy, který byl v roce 2016 propojen s kostelem sv. Markéty Antiochijské na slovenské straně pomocí pěší lávky přes řeku Moravu.
moderní pavilon s expozicí originálních nálezů
rozsáhlé venkovní naleziště – kostely, základy paláce, opevnění
interaktivní prvky pro děti
vyhlídková věž s panoramatem lužní krajiny
naučné stezky a výkladové tabule
sezónní programy, akce, slavnosti a řemeslné dny
Slovanské hradiště Mikulčice je ideální destinací pro:
🚶♂️ pěší výlety a poznávací turistiku
👨👩👧👦 rodiny s dětmi – hřiště a interaktivní expozice
📸 milovníky historie, přírody a fotografie
🚴♀️ cykloturisty – lokalita je přístupná po cyklostezkách
Adresa: Slovanské hradiště Mikulčice-Valy, Mikulčice
Otevírací doba: duben–říjen, úterý–neděle
Vstupné: dospělí cca 120 Kč, děti a senioři se slevou
Web: www.masaryk.info nebo www.mikulcicevaly.cz
Slovanské hradiště Mikulčice není jen o minulosti – je to živé místo, kde se konají kulturní akce, vzdělávací programy i duchovní poutě. Je to místo, kde si můžete sáhnout na základy našich dějin. Kde poznáte, jak žili naši předkové, co věřili, co jedli, jak bojovali i jak se modlili.
Navštivte Mikulčice a zažijte příběh Velké Moravy na vlastní kůži.
Další tipy na výlety po stopách Velké Moravy najdete v naší sekci „Historie kolem nás“ nebo na stránkách buchlovjaci.cz.
By Michal Když se řekne Velká Morava, většina lidí si vybaví Mikulčice nebo Velehrad. Málokdo ale ví, že právě Staré Město u Uherského Hradiště je jedním z nejvýznamnějších míst celé velkomoravské éry. A právě zde stojí moderní a působivý Památník Velké Moravy, který návštěvníkům přibližuje každodenní život i slavnou historii Slovanů 9. století.
Památník se nachází ve Starém Městě, přímo naproti významnému archeologickému nalezišti Na Valách – místu, kde se v minulosti nacházelo rozsáhlé sídlo s rotundou, pohřebištěm a doklady velkomoravské kultury.
🚉 Z Uherského Hradiště se k památníku dostanete pohodlně pěšky nebo jednou zastávkou vlakem.
Součástí památníku je moderní expozice s desítkami nálezů, které pocházejí přímo z okolí. Mezi nejzajímavější patří:
kopie základů velkomoravské rotundy
šperky, náušnice, náhrdelníky a křížky
zbraně a předměty denní potřeby
modely obydlí a pohřebních komor
interaktivní obrazovky a 3D rekonstrukce osady
Výstava není určena jen pro odborníky – naopak! Je poutavě zpracována i pro děti a školní skupiny, s množstvím vizuálních i hmatových prvků. Připraveny jsou tematické programy a komentované prohlídky.
Kromě archeologických nálezů přináší památník také pohled na duchovní život starých Slovanů – šíření křesťanství, symboliku křížků, ale i pozůstatky pohanských zvyklostí, které se ještě v 9. století mísily s novým učením.
Zvláštní pozornost je věnována misi Cyrila a Metoděje, jejichž vliv formoval nejen liturgii, ale i celé duchovní směřování tehdejší společnosti.
Samotná budova památníku byla postavena v roce 1969, ale prošla modernizací, která z něj udělala kombinaci muzea a kulturního prostoru. Její jednoduchý, ale důstojný vzhled respektuje význam místa i historii, kterou připomíná.
V okolí památníku můžete navštívit také:
základy rotundy sv. Jana Křtitele (rekonstrukce v plenéru)
archeologický skanzen Na Valách
naučnou stezku po stopách Velké Moravy
Památník je skvělým místem pro:
školní výlety a výukové programy
víkendový výlet s rodinou
nadšence do historie a archeologie
každého, kdo chce porozumět kořenům naší civilizace
Součástí objektu je muzejní obchod, kde si můžete zakoupit repliky šperků, knihy, pohlednice i suvenýry.
Adresa: Památník Velké Moravy, Velehradská 1077, Staré Město
Otevírací doba: obvykle od dubna do října denně kromě pondělí (doporučujeme ověřit na webu Slováckého muzea)
Vstupné: velmi příznivé ceny, slevy pro děti, seniory a školy
Spojte návštěvu památníku s výletem do Velehradu, Mikulčic, nebo se projděte podél řeky Moravy po cyklostezce spojující významné velkomoravské lokality.
Památník Velké Moravy ve Starém Městě je jedním z těch míst, které vám dají odpověď na otázku „Kdo jsme a odkud pocházíme?“. Je to okno do doby, kdy se psala první kapitola našich národních dějin – a je jen na vás, zda jí otevřete.
By Michal V hlubokých lesích Chřibů, jen pár kilometrů od Buchlova a kousek od Starých Hutí, se nachází Zikmundov – místo, které zůstává mimo hlavní turistické trasy, a přesto dokáže okouzlit klidem, historií i tajemstvím.
Zikmundov najdete v jihozápadní části Chřibů, mezi Buchlovským kopcem a Salaší. Dnes je součástí katastru Buchlovic. Místo je obklopeno hustými lesy a pastvinami a vede sem jen úzká cesta lesem – což ještě více umocňuje jeho odlehlý a romantický charakter.
Zikmundov byl založen jako panský dvůr buchlovského panství. Sloužil jako hospodářské zázemí – místo pro chov dobytka, skladování obilí i odpočinek pro lesní dělníky.
Jméno Zikmundov pravděpodobně odkazuje na Zikmunda Berchtolda nebo jiného člena šlechty, která v minulosti spravovala Buchlov a okolí.
V 19. století zde existovala i menší osada, ale postupem času se vytrácela.
V současnosti je v Zikmundově soukromý ranč a penzion, který je přístupný jen na objednání. Místo si oblíbili lidé hledající klid, soukromí a kontakt s přírodou – žádné rušné silnice, žádní turisté.
Okolní louky, lesy a údolí jsou ideální pro:
pěší výlety a houbaření
fotografování přírody a zvěře
cykloturistiku mimo hlavní trasy
rozjímání a tichý odpočinek
Zikmundov má zvláštní kouzlo – jako by zde čas plynul jinak. Mnozí návštěvníci mluví o „zvláštní energii“ místa. Není divu – Chřiby jsou plné legend, zaniklých osad a silových míst. A Zikmundov do této mozaiky dokonale zapadá.
Nejlepší je pěšky nebo na kole z Buchlovic, Velehradu nebo od Cimburku. Autem odbočka ze silnice E50 před Starými Hutěmi z cesty z Buchlovic.
Zikmundov je skrytý poklad Chřibů – místo, kde se spojuje historie, příroda a ticho. Pokud hledáte únik od davů a ruchu, tady ho najdete. Možná neobjevíte zříceninu ani rozhlednu, ale najdete klid, prostor k zamyšlení a dotek něčeho skutečně starého a opravdového.
By Michal Luhačovice jsou největší a nejvýznamnější lázeňské město na Moravě, nacházející se v malebném údolí řeky Šťávnice v podhůří Bílých Karpat. Proslavily se léčivými minerálními prameny, unikátní architekturou Dušana Jurkoviče a nádherným přírodním okolím, které láká nejen lázeňské hosty, ale i turisty hledající relaxaci a aktivní vyžití.
Luhačovice jsou známé svými přírodními léčivými prameny, které obsahují vysoký podíl minerálů a oxidu uhličitého. Využívají se především k léčbě dýchacích cest, trávících potíží a cukrovky.
Prameny jsou dostupné pro veřejnost v Lázeňském parku a kolonádě, kde si návštěvníci mohou zdarma nabrat minerální vodu přímo z vývěrů.
Luhačovice jsou známé svými unikátními secesními a lidovými stavbami, které vytvořil Dušan Jurkovič a další významní architekti.
Luhačovice nabízejí širokou škálu lázeňských procedur, wellness pobytů a léčebných programů, které využívají místní minerální vody a moderní léčebné metody.
Mezi nejznámější lázeňské domy patří:
Luhačovice jsou kulturním centrem Slovácka, kde se konají festivaly, koncerty a výstavy.
Luhačovice se nacházejí v nádherné krajině Bílých Karpat, která nabízí turistické trasy, cyklostezky a vyhlídky.
Luhačovice nabízejí široký výběr restaurací a kaváren, kde lze ochutnat tradiční valašskou a slováckou kuchyni.
Mezi oblíbené restaurace patří:
Luhačovice jsou ideálním místem pro relaxaci, léčbu a aktivní odpočinek. Spojují tradiční lázeňství s nádhernou architekturou, kulturním děním a krásnou přírodou. Ať už přijedete za léčbou, wellness, kulturou nebo turistikou, město vás okouzlí svou pohodovou atmosférou a jedinečným stylem.
By Michal Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, oficiálně Valašské muzeum v přírodě, je nejstarším a největším skanzenem v České republice. Nachází se v malebném prostředí Beskyd a specializuje se na uchování tradiční valašské architektury, kultury a lidových zvyků. Muzeum bylo založeno v roce 1925 bratry Jaroňkovými a od té doby se rozrostlo do tří samostatných areálů – Dřevěného městečka, Valašské dědiny a Mlýnské doliny.
Muzeum je rozděleno do tří hlavních částí, které návštěvníkům přibližují různé aspekty života na Valašsku od 18. do 20. století.
Skanzen Rožnov pod Radhoštěm není jen statickou expozicí, ale pravidelně zde probíhají folklórní akce, řemeslné trhy a tradiční slavnosti.
Skanzen se nachází v podhůří Beskyd, což poskytuje krásné přírodní scenérie a ideální podmínky pro turistiku a cykloturistiku.
Rožnovský skanzen je ideálním místem pro každého, kdo chce zažít autentickou atmosféru valašského venkova, poznat tradiční řemesla, gastronomii a folklór a vychutnat si krásy přírody v Beskydech.
By Michal Muzeum tupeské keramiky v obci Tupesy (okres Uherské Hradiště) je unikátní expozice věnovaná tradiční výrobě tupeské majoliky. Tento skanzen, i když není rozsáhlý jako například Strážnický nebo Rožnovský, představuje významnou součást slováckého kulturního dědictví. Nabízí pohled do historie hrnčířství a výroby majolikové keramiky, která je pro tuto oblast typická.
Tupesy jsou od 18. století centrem výroby keramiky na Slovácku. Místní keramika, často označovaná jako tupeská majolika, je charakteristická bohatým barevným dekorem, zejména modrými, zelenými, žlutými a hnědými motivy na bílém podkladu. Motivy často zobrazují květinové ornamenty, vinnou révu nebo stylizované lidové vzory.
Největší rozmach výroby nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy byly výrobky z Tupes exportovány nejen po celé Moravě, ale i do zahraničí. Keramika z Tupes se dodnes vyrábí tradičními metodami a je oblíbeným suvenýrem z této oblasti.
Muzeum sídlí v historické budově staré hrnčířské dílny, která byla přizpůsobena expozičním účelům. Návštěvníci se zde mohou seznámit s historií výroby keramiky i s její současnou podobou.
Muzeum nabízí různé praktické a zážitkové programy, které návštěvníci mohou aktivně vyzkoušet.
Součástí muzea je prodejna, kde lze zakoupit originální tupeské keramické výrobky. K dostání jsou například:
Muzeum tupeské keramiky je součástí bohatého kulturního regionu Slovácko, který nabízí mnoho dalších turistických atrakcí:
Muzeum tupeské keramiky je jedinečné místo, kde se snoubí historie, řemeslo a umění. Návštěvníci zde mohou nejen poznat tradici výroby majoliky, ale také si sami vyzkoušet práci s hlínou a dekorování keramiky. Toto místo je skvělým cílem pro rodiny, školy, milovníky řemesel i turisty, kteří chtějí objevovat kulturní dědictví Slovácka.
Strana 1 z 2
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Uprostřed zelených kopců
...
se uskuteční od čtvrtka 26. do neděle 29. června 2025
...
Zveme vás na další ročník oblíbené akce plné chutí,
...
Každý rok kolem 21. června se v přírodě něco
...
Zámecký košt vín Bučovice.
Sobota 17. května 2025,
Přijďte ochutnat a ohodnotit vína od našich
...
Poslední srpnový víkend, 30. 8. 2025, se ponese ve
...
Svátek ranního rozbřesku! Na kosecké písně stojí za
...
Víkend památkových domků, objektů lidového
...
Již tradiční "nočky", noci plné hraných pověstí a
...
Program v zámecké zahradě.
Ve dnech 7. a 8.
Přijeďte cyklobusem na Valašsko a do Hostýnských vrchů! Ve
...
Na jaké Večerní čaje před plánovanou letní
...
K
...
📅
...
Vizovické Trnkobraní se po 11 letech z dvoudenní akce
...
