GULÁŠFEST OŘECHOV 2025: VŮNĚ, CHUŤ A ATMOSFÉRA, KTERÁ SPOJUJE
- Základní údaje
- 23
Tato série je o vědomém vztahování k sobě i k druhým. O hluboké ženské síle říkat pravdu, udržet si hranice, milovat beze ztráty sebe. Nejde o dokonalé vztahy, ale o vztahy, ve kterých můžeš zůstat celá.
Přehled článků:
Vztah k sobě jako základ všeho: co dávám sobě, to dávám i druhým
Hranice nejsou zeď – jsou projev lásky k sobě
Jak komunikovat pravdivě a citlivě zároveň
Vědomé partnerství: jak být spolu, ale neztratit se
Když bolí vztahy: jak zvládat zranění a nezavřít srdce
By Michal Vztahy jsou krásné. A někdy bolí. Není to slabost. Je to lidskost. Protože kde je blízkost, tam je i zranitelnost. A kde je zranitelnost, tam se může objevit bolest – ze slov, ticha, nedorozumění, odmítnutí, nepochopení. Co s tím? Jak se nezavřít, neutéct, neobrnit? Tento článek je o vědomé práci se zraněním, aby ses mohla hojit – ne ztvrdnout.
Je to přirozený důsledek hloubky a otevřenosti
Vztah není pohádka – je to prostor pro růst, a růst někdy bolí
Zranění není znak toho, že jsi milovala „špatně“ – ale že jsi milovala naplno
První vlna emocí bývá silná – a klamavá. Dej si prostor. Dýchej. Napiš si, co cítíš. Vylij to, ale zatím ne na druhého.
Někdy je to o přítomnosti. Někdy o staré ráně. Zeptej se: „Dotklo se to mé hodnoty? Mé potřeby být viděná? Mé důvěry?“
Ne: „Ty jsi mi ublížil!“
Ale: „Tohle ve mně otevřelo bolest. Potřebuju o tom mluvit.“
Pravda nemusí křičet. Stačí, že je pravdivá.
Plač. Dýchej. Piš. Ale nezůstávej v křeči. Emoce chtějí projít.
Nezobecňuj: „Nikdy už nikomu nebudu věřit.“ – To je hlas zranění, ne pravdy.
Otevři se pomalu. Když cítíš, že srdce tuhne, udělej něco, co ti ho znovu otevře – malý rituál, dotek, příroda, rozhovor.
Každé zranění nese otázku:
„Kde se potřebuji víc držet za ruku sama?“
Možná tě někdo zklamal. Ale možná ses dlouho opouštěla i ty sama. Zranění nejsou jen rány. Jsou to praskliny, kterými se může dostat světlo dovnitř.
Závěr:
Zranění tě může zlomit – nebo otevřít. Když si dovolíš ho prožít, ale nenecháš ho řídit tvůj život, začneš se hojit. Ne tím, že zapomeneš. Ale tím, že zůstaneš citlivá, a přesto silná. Vztahy nejsou o tom nebýt nikdy zraněná. Jsou o tom umět zranění proměnit – v pravdu, v hranici, v nový začátek. A hlavně – ve větší lásku k sobě.
By Michal Být s někým blízko a přitom zůstat sama sebou – to je jedna z největších výzev v partnerství. Mnoho žen se ve vztahu ztrácí. Ustupují, přizpůsobují se, zapomínají na sebe. A přesto že jsou „dvě“, cítí se nakonec samy. Ale skutečné, vědomé partnerství není o splynutí, ale o spolu-bytí. Dva celiství lidé, kteří se potkávají z místa svobody, ne závislosti.
Tento článek ti ukáže, že je možné být v lásce – a zároveň ve své síle.
Není to závislost ani potřeba neustálé blízkosti
Není to snaha druhého „napravit“ nebo změnit
Není to vztah, kde se ztrácíš, abys byla milovaná
Není to dokonalost – ale ochota růst, opravovat, zůstat v pravdě
Mluvíme spolu pravdivě, i když to není pohodlné. Sdílíme i to, co není dokonalé. Víme, že zranitelnost neohrožuje, ale prohlubuje důvěru.
Nepotřebujeme být stejní. Necháváme si prostor. Chápeme, že každý má svou cestu – a přesto můžeme jít společně.
Víš, kdy jsi s partnerem, a víš, kdy jsi sama se sebou. Neztrácíš se. Nezanedbáváš se. Blízkost nevzniká z potřeby, ale z volby.
Každý den chvíli sama – ticho, dech, otázka: „Jak se mám?“
Věci, které tě těší jen pro tebe – tanec, tvoření, procházka, čtení, kamarádky. Nečekej, že naplnění přijde jen zvenku.
Nečekej, až přetečeš. Mluv včas. Jemně, ale jasně. Pravda je lepší než domněnky.
Nemusíte mít vždy stejný názor. Důležitější je, že v tom rozdílu zůstanete spojeni – bez obviňování.
Vědomý vztah je živý. Nezabíjí svobodu, ale podporuje ji. Neříká: „Potřebuju tě.“ Říká: „Jsem tu, protože chci.“ A v takovém vztahu:
roste důvěra
mizí strach z pravdy
je prostor pro tvoje „ano“ i tvoje „ne“
se můžeš měnit – a stále být milovaná
Závěr:
Být spolu a neztratit se je možné. Když se naučíš být napřed se sebou, tvoje blízkost k druhému není přilnavá, ale svobodná. A právě v takovém prostoru může růst láska, která není závislostí – ale hlubokým propojením dvou celistvých duší.
By Michal Mluvit pravdu může být děsivé. Co když se druhý urazí? Co když se nás přestane mít rád? Co když ztratíme vztah? A tak často mlčíme, přetváříme se, skrýváme své skutečné pocity – a místo pravdivého spojení vzniká vzdálenost, napětí, nepochopení.
Ale existuje cesta. Cesta, kdy můžeme být pravdivé i citlivé zároveň. Tento článek je pozvánkou k tomu, abys začala mluvit ze srdce – jasně, laskavě a bez viny.
Máme strach z odmítnutí nebo konfliktu
Neumíme pojmenovat, co vlastně cítíme
Bojíme se, že ublížíme
Byly jsme naučené být hodné, ne pravdivé
Ale pravda nebolí, když je řečená s úctou a citem. Bolestné je spíš mlčení, které dusí a narušuje důvěru.
Mluvím za sebe („Já cítím…“ místo „Ty jsi…“)
Mluvím z klidu, ne z výbuchu
Nehodnotím, ale popisuji
Nechci vyhrát, chci porozumění
Jsem ochotná i naslouchat
Uvědom si: Co opravdu chci sdělit? Co je moje potřeba? Co mi chybí? Nereaguj hned – chvíle ticha může zachránit vztah.
Namísto: „Nikdy mě neposloucháš.“
Zkus: „Cítím se smutná, když mám pocit, že mě nikdo neslyší.“
Namísto: „Ty jsi necitlivý.“
Zkus: „Bolí mě to. Potřebuju víc něhy.“
Nemusíš nic rozebírat do detailu. Stačí věta:
„Teď se necítím dobře.“
„Potřebuju víc prostoru.“
„Tohle mi vadí, protože mi na tobě záleží.“
Mluvit v klidném prostředí – ne uprostřed chaosu
Dotek, když je to vhodné – někdy slova lépe plynou z blízkosti
Oční kontakt – jemný, ne výhružný
Dovolit druhému reakci – ale nenechat se jí pohltit
Možná poprvé v životě řekneš „ne“ nebo „tohle se mi nelíbí“ – a budeš se celá třást. To je v pořádku. Pravda je nová svalová paměť. A čím víc ji používáš, tím pevněji stojíš sama v sobě.
Závěr:
Komunikace není boj o pravdu. Je to most mezi dvěma světy. A když po tom mostě půjdeš s respektem k sobě i druhému, zjistíš, že můžeš být upřímná a zároveň laskavá. Můžeš být slyšena – a slyšet. A právě to je začátek vztahu, který je hluboký, pravdivý a skutečný.
By Michal Hranice. Slovo, které v nás často budí rozpor. Jsou to „zdi“? Egoismus? Odmítnutí druhých? Ne. Skutečné hranice nejsou bariéra – jsou prostorem, ve kterém můžeš být sama sebou. Jsou vyjádřením úcty k sobě i k druhým. Jsou mapou, podle které se druzí učí, jak s tebou zacházet.
Tento článek je o tom, že hranice nejsou tvrdost. Jsou jemné, pevné a láskyplné. A že říct „ne“ může být jedním z největších projevů péče – k sobě i k ostatním.
Vědomé vymezení toho, co je pro tebe v pořádku a co už ne
Umění říct „ano“ i „ne“ podle vnitřního pocitu, ne podle očekávání
Prostor, kde můžeš dýchat, cítit, být pravdivá
Často říkáš „ano“, i když chceš „ne“
Máš pocit, že jsi využívaná
Dáváš víc, než uneseš
Bereš zodpovědnost za pocity druhých
Vztahy tě vyčerpávají místo toho, aby tě posilovaly
Není třeba křičet, zraňovat nebo se obhajovat. Skutečné hranice vycházejí z klidu.
„Tohle je moje hranice. Protože se chci cítit dobře. A protože si vážím i tebe.“
Nauč se poznat ten moment: „Tady už jdu proti sobě.“ I jen toto uvědomění je první krok.
„Děkuju, ale necítím se na to.“
„Teď potřebuju chvíli pro sebe.“
„Tohle už je na mě moc.“
„Tohle dělat nechci, není mi v tom dobře.“
Nemusíš vysvětlovat ani se omlouvat. Tvé pocity jsou dostatečný důvod.
Nejsou to druzí, kdo tvoje hranice drží – jsi to ty. Když je ty respektuješ, začnou je vnímat i ostatní.
Zdravé hranice vytvářejí bezpečí – ne chlad. Díky nim:
víš, kde končíš ty a začíná druhý
vztahy nejsou přetlakem, ale dohodou
můžeš být autentická a pravdivá
přitahuješ lidi, kteří tě respektují
Závěr:
Nastavit hranice neznamená zavřít se. Znamená to otevřít prostor pro zdravý kontakt. Znamená to být laskavá i pevná zároveň. Hranice nejsou proti lásce – jsou jejím projevem. Protože když víš, kde jsi ty, můžeš skutečně potkat druhého. Bez přetvářky. Bez bolesti. V pravdě.
By Michal Každý vztah, který máme – partnerský, přátelský, rodinný – odráží vztah, který máme sami k sobě. Můžeš se snažit být milující, chápavá, dávající… ale pokud se přitom ztrácíš sama sobě, vyčerpáš se. Vědomý vztah nezačíná tím, jak miluješ ostatní. Začíná tím, jak miluješ sebe.
Tento článek je návratem domů – k sobě. Ne jako k egu, ale jako k základu, ze kterého můžeš dávat čistě, srdcem, a přitom zůstat celá.
Zkus si upřímně odpovědět:
Jak se k sobě chovám, když udělám chybu?
Naslouchám svým potřebám – nebo je přehluším?
Dokážu říct „ne“, i když vím, že zklamu?
Jak často se obejmu slovem, dotekem, tichou přítomností?
Dovolím si být, i když nic „nepřináším“?
To nejsou sobecké otázky. Jsou to základy zdravých vztahů.
Pokud si neumíš dovolit odpočinek, budeš čekat, že tě ostatní „zachrání“
Pokud se nemáš ráda, budeš hledat přijetí venku – a bát se odmítnutí
Pokud nevíš, co cítíš, nedokážeš to sdělit – a budeš nepochopená
Pokud se ztrácíš pro druhé, zůstaneš prázdná
Ale když naplníš sebe, neberáš druhým. Naopak. Dáváš z celku. Z plnosti. Z lásky – ne z povinnosti.
Ráno nebo večer – 5 minut klidu. Polož si ruku na srdce a zeptej se: „Jak se dnes mám?“
Cítíš únavu? Dáš si pauzu? Cítíš smutek? Vypíšeš ho? Potřebuješ se projít? Jsi hladová po tichu?
Mluv k sobě jemně. Jako k milované kamarádce.
„Jsem v pořádku. Dělám, co umím. Jsem tady pro sebe.“
Péče, dotek, pohyb – ne jako povinnost, ale jako forma lásky.
Když jsi plná a v kontaktu se sebou:
snáz vnímáš, co je tvé a co ne
netlačíš se do dávání, které tě bolí
víš, kdy dát prostor, kdy blízkost
miluješ z klidu, ne ze strachu
Závěr:
Vztah k sobě není sobectví. Je to základní kořen všech vztahů, které žijeme. Když se naučíš být na své straně, přijímat se, říkat si pravdu a být k sobě laskavá, změní se i tvé vztahy venku. Ne tím, že je budeš kontrolovat. Ale tím, že se v nich neztratíš. A to je skutečná láska.
Tradiční pouť ,která se každoročně koná u kaple
...
Svatý Antonínek, známý jako srdce moravského
...
Ve středu 30. dubna se otevírá podzemní výstavní síň,
...
Přehlídka piv napříč republikou – ochutnáte 20
...
Již tradiční letní prodejní výstavou (od r.
...
raz a výstava historických vozidel ve Starém
...
Poslední květnovou sobotu s námi vyrazíte ze
...
Přijděte do Bzence najít si svého vinaře,
...
Prohlídka s výukovým programem v šardické
...
Na pomezí Hané a Zlínska, ve stínu starobylých zdí tvrze
...
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Každé léto se na jihovýchodní Moravě rozhostí
...
se uskuteční od čtvrtka 26. do neděle 29. června 2025
...
Každý rok kolem 21. června se v přírodě něco
...
Přijďte ochutnat a ohodnotit vína od našich
...
Poslední srpnový víkend, 30. 8. 2025, se ponese ve
...
Víkend památkových domků, objektů lidového
...
Již tradiční "nočky", noci plné hraných pověstí a
...
Program v zámecké zahradě.
Ve dnech 7. a 8.
Přijeďte cyklobusem na Valašsko a do Hostýnských vrchů! Ve
...
Na jaké Večerní čaje před plánovanou letní
...
K
...
📅
...
Vizovické Trnkobraní se po 11 letech z dvoudenní akce
...
