GULÁŠFEST OŘECHOV 2025: VŮNĚ, CHUŤ A ATMOSFÉRA, KTERÁ SPOJUJE
- Základní údaje
- 23
1. Sebeláska v praxi: každodenní rituály, které léčí
Jak vypadá sebeláska mimo slogany? Praktické tipy, jak o sebe pečovat každý den – v drobnostech.
2. Jak pracovat s emocemi přirozenou cestou
Co dělat, když přijde vztek, smutek, únava. Jak emoce nezadržovat, ale ani nechat, aby nás ovládly.
3. Vědomý odpočinek: jak si skutečně odpočinout
Rozdíl mezi únikem a hlubokým odpočinkem. Typy odpočinku a jak si ho dopřát i v rušném dni.
4. Vnitřní hlas: jak posílit intuici a důvěru v sebe
Vědět, co cítím. Umět říct ne. Důvěřovat vlastnímu vnitřnímu vedení – i když jde proti očekávání okolí.
5. Síla klidného dne: jak si vytvořit prostor pro ticho
Proč je ticho léčivé. Jak vypadá „klidný den“ a proč ho zařadit pravidelně – i na pár hodin.
By Michal Ticho je léčivé. V tichu slyšíme, co nás tíží, co nám chybí, po čem toužíme. Jenže ticho se dnes stalo vzácností. Všude hraje hudba, blikají obrazovky, mluví notifikace. I když máme volno, mozek běží na plné obrátky. Klid si ale nelze koupit. Musíme si pro něj vytvořit prostor. Tento článek je pozvánkou k vědomému klidnému dni – takovému, který tě nenutí nic dělat, ale dovolí ti být.
Nemá žádný pevný program.
Neměří se výkonem, ale přítomností.
Je pomalý, tichý, měkký.
Nejde o „nicnedělání“, ale o bytí.
Může být celý, nebo jen pár hodin – ale je jen pro tebe.
Tělo i mysl si odpočinou bez tlaku
Objevíš, co ti opravdu chybí
Zklidní se nervový systém
Přijde vnitřní inspirace, odpovědi
Začneš vnímat své potřeby jemněji
Nemusí to být sobota. Stačí klidné ráno, nedělní odpoledne, úterní večer. Důležité je vědomé rozhodnutí: „Teď budu v klidu.“
Vypni telefon nebo ho dej na letový režim. Žádné sociální sítě. Žádné novinky. Možná tichá hudba nebo přírodní zvuky.
Teplý nápoj, svíčka, deka
Zápisník, kniha, oblíbený čaj
Jemný pohyb nebo dech, který tě ukotví
Procházka v přírodě – pomalu, vnímavě
Neuklízej. Nevař pro pět lidí. Nemačkej seznam úkolů. Jen buď. Pozoruj, co se v tobě odehrává.
Ráno bez budíku, s čajem a deníkem
Procházka v tichu, bez cíle
Jemné jídlo, které připravíš s láskou
Čtení, koupel, dech
Vědomé dívání se na plamen, listy, nebe
Večer s poděkováním: „Dnes jsem byla se sebou.“
Nemusíš mít celý den. Někdy stačí:
3 minuty v koupelně se zavřenýma očima
10 minut se svíčkou a hudbou
Krátký dech před spaním
Chvíle pod stromem
Závěr:
Klidný den není slabost. Je to akt hluboké síly. Je to návrat k sobě. Když si dopřeješ ticho, začneš znovu slyšet – svoje tělo, duši i intuici. A to je největší dar, který si můžeš dát. Nečekej na víkend, až „bude čas“. Začni tím, že si klid dovolíš. Teď. Dnes. V sobě.
By Michal Každá žena v sobě nosí kompas. Tichý, neviditelný, ale velmi silný. Říká se mu intuice. Je to vnitřní hlas, který ví, co je pro nás dobré. Neargumentuje. Necpe se dopředu. Jen šeptá – klidně, jistě, hluboce. Mnoho z nás ale ten hlas přestalo slyšet. Přehlušil ho rozum, spěch, očekávání druhých. Tento článek ti pomůže znovu se na ten vnitřní hlas naladit – a hlavně mu začít důvěřovat.
Je klidný. Nepanikaří.
Je tichý, ale vytrvalý.
Není postavený na strachu, ale na důvěře.
Cítíš ho často v těle – jako husí kůži, stažení žaludku, vnitřní „ano“ nebo „ne“.
Může jít proti logice, ale v tobě je z něj klid.
Od dětství nás učili, že „dospělí vědí líp“
Učili jsme se přizpůsobit, abychom byly milované
Ve škole nás chválili za to, co si zapamatujeme, ne za to, co cítíme
V dospělosti jsme pod tlakem výkonu a racionality
Naučily jsme se sama sebe zpochybňovat
Vnitřní hlas neuslyšíš v hluku. Potřebuje ticho. Klid.
Stačí 5 minut denně jen být. Dýchat. Bez cíle. Bez přemýšlení.
Všímej si, jak se cítíš v těle, když máš udělat rozhodnutí. Je tam stažení, napětí? Nebo klid a pocit „ano“?
Zeptej se na papíře: „Co opravdu potřebuji?“ a pak jen nech ruku psát. Někdy odpověď přijde hned, jindy později.
Intuice je tichá a pevná. Strach je hlasitý a dramatický. Když se bojíš, ptej se: „Tohle je moje intuice, nebo jen starý vzorec?“
Zavři oči, dýchej do bříška. V duchu si představ dvě možnosti, mezi kterými váháš. Sleduj tělo: kde je klid, kde je tíha? Kde se cítíš volněji? Tělo často ví dřív než hlava.
Před spaním
V přírodě
Po probuzení
Při tvoření
V hlubokém klidu
Závěr:
Tvůj vnitřní hlas není něco, co si musíš „zasloužit“. Je v tobě odjakživa. Možná jen čeká, až mu znovu otevřeš dveře. Naslouchej mu. Důvěřuj mu. A když ti bude radit něžně, ale vytrvale – následuj ho. Protože nic není silnější než žena, která věří sama sobě.
By Michal Žijeme v kultu výkonu. Být neustále zaneprázdněná se stalo normou – jako by hodnota ženy rostla s tím, kolik toho stihne. Jenže tělo není stroj. A duše potřebuje ticho stejně jako tělo spánek. Mnohé z nás si odpočinek musí „zasloužit“. Ale co když je odpočinek základní potřebou, nikoli odměnou? Tento článek ti ukáže, jak si dopřát hluboký, opravdový odpočinek – vědomě, beze studu a bez výčitek.
Není to scrollování mobilem dvě hodiny večer.
Není to spánek s hlavou plnou starostí.
Není to dovolená, ze které se vrátíš ještě víc unavená.
Není to „nicnedělání“ s pocitem viny, že bys měla být užitečná.
Spánek, ležení, teplá koupel, jemné protažení. Uvolnění těla.
Ideální pro: přetažené tělo, napětí, fyzickou bolest.
Bez povinností, bez rozhodování. Ticho. Hudba bez slov. Krátká meditace.
Ideální pro: zahlcenou hlavu, přemýšlení „na přetáčku“.
Bez nutnosti být pro druhé. Být jen sama se sebou. Bez výkonu, bez masek.
Ideální pro: citové vyčerpání, pocit „musím být silná“.
Vypnutí obrazovek, světel, hluku. Vědomé dívání se na plamen, květinu, nebe.
Ideální pro: přehlcení podněty, podrážděnost.
Spojení s něčím větším. Modlitba, dech, příroda, vděčnost.
Ideální pro: vnitřní prázdno, ztrátu smyslu, přetížení životem.
Odpočinek není luxus, ale nutnost. Místo 3 hodin Netflixu si dej 30 minut ticha – a sleduj rozdíl.
Zapálit svíčku, zavřít dveře, pustit jemnou hudbu. Vytvořit si prostor, kde tělo ví: „Teď můžu být.“
Nemusíš při tom číst, psát ani být produktivní. Můžeš jen dýchat. Ležet. Být. To úplně stačí.
Každá žena odpočívá jinak. Někdy pomůže koupel, jindy les, jindy jen obejmout deku a zavřít oči. Důvěřuj sobě.
5 minut v tichu po probuzení
10 minut na lavičce bez mobilu
20 minut v teplé vaně
Krátká siesta s hudbou
1 hodina týdně jen pro sebe – vědomě, pravidelně
Závěr:
Odpočinek je léčivý prostor, kde se tělo i duše mohou znovu nadechnout. Nepotřebuješ dovolenou. Potřebuješ povolení – sama od sebe. Být. Zpomalit. Dovolit si nic. A právě v tom „nic“ často vzniká nejvíc.
By Michal Emoce jsou jako počasí – přicházejí, odcházejí, mění se. A stejně jako déšť nebo vítr mají svůj smysl. V moderním světě jsme ale naučené emoce potlačovat, ignorovat nebo se za ně stydět. „Nezlob se“, „nebreč“, „buď silná“ – to jsou slova, která v sobě nosíme odmala. A tak se hněv schová do těla, smutek do srdce, strach do břicha. V tomto článku se podíváme na to, jak s emocemi zacházet jinak – s úctou, vědomě a bez toho, abychom je musely „opravovat“.
Každá emoce nám něco říká:
Vztek – někdo překročil naše hranice.
Smutek – něco v nás potřebuje být prožito, uznáno, puštěno.
Strach – chrání nás, ale často i brzdí.
Radost – ukazuje směr. Tam, kde je živost.
Problém není emoce, ale to, když s nimi neumíme být. Když je dusíme, přehráváme nebo se za ně trestáme.
Neutíkej. Jen si řekni: „Teď cítím hněv.“ nebo „Je mi smutno.“ Už tím emoci přijímáš a dáváš jí prostor.
Za každou emocí je potřeba. Hněv může říkat: „Potřebuju hranice.“ Smutek: „Chci být pochopená.“ Strach: „Potřebuju bezpečí.“
Napiš si do deníku
Vydechni ji hlasitě (hmm, ach, nebo i zařvi v autě)
Nakresli ji
Pohybuj se – tancem, třesem, uvolněním
Tělo je tvůj spojovec. Emoce nejsou jen v hlavě – jsou uložené v těle. A právě tělem můžou i odejít.
Potlačení: „Neřeš to, buď v klidu.“
Přetvářka: „Usměj se, nikdo to nechce slyšet.“
Analýza: „Proč to cítím? Co je se mnou špatně?“
Odsouzení: „Neměla bych takhle reagovat.“
Místo toho si řekni: „Je v pořádku cítit, co cítím.“ To je první krok k uvolnění.
Emoční hygiena večer – Napiš si 3 věty: Co mě potěšilo. Co mě zranilo. Co chci pustit.
Hněv do polštáře – Vymlátit, vykřičet, vydechnout. Bez viny.
Smutek v tichu – Vzít si deku, hudbu, zapálit svíčku, dovolit si plakat. Slzy jsou léčivé.
Radost do těla – Tancuj, směj se, zpívej – i bez důvodu.
Závěr:
Práce s emocemi neznamená, že je ovládneš. Znamená to, že je přijmeš jako součást sebe. Emoce tě neoslabují – dělají tě celistvou. A čím víc se naučíš být s nimi, tím víc budeš žít v pravdě. A ta je základem vnitřního klidu.
By Michal Sebeláska není jen módní pojem nebo hezké slovo na Instagramu. Je to vnitřní rozhodnutí – chovat se k sobě s respektem, jemností a péčí. Není to o tom, že se musíš neustále milovat. Je to o tom, že si dovolíš být sama sebou i ve chvílích, kdy se necítíš dobře. A že si každý den připomeneš, že na sobě záleží. I v drobnostech. Možná právě v nich.
Sebeláska není:
nutit se k pozitivnímu myšlení, když to tak necítíš,
být neustále výkonná, „v pohodě“ a úsměvavá,
utrácet za drahé věci, které tě mají udělat šťastnou.
Sebeláska je:
dovolit si odpočívat, když jsi unavená,
říct „ne“, když cítíš, že už je toho moc,
všímat si, co ti dělá dobře – a dělat toho víc,
mluvit k sobě laskavě, i když něco pokazíš.
Než otevřeš telefon nebo pustíš hlavu do povinností – jen si sedni. 3 hluboké nádechy. Otázka: „Co dnes potřebuji?“ Někdy stačí věta, pocit, úmysl.
Pít víc vody? Klišé. Ale ta první ranní sklenice vody – vědomě, v tichu – je silný symbol. „Dávám svému tělu to, co potřebuje. Jsem tu pro sebe.“
Dopřej si dotek – masáž obličeje, bříška, rukou. Ne protože „by se to mělo“. Ale protože tobě to dělá dobře. Můžeš si i šeptat: „Děkuju, že mě neseš.“
Každý večer – 3 věci, za které jsi vděčná. Nebo volné psaní – co ti běží hlavou, co tě tíží, co chceš pustit. Papír unese všechno. A tvoje duše se uleví.
Bez mobilu, bez výkonu. Jen zavřít oči, lehnout si, dát si čaj, pustit hudbu. I když je kolem chaos. Těch 5 minut může změnit celý den.
Vybereš si jídlo, které tě vyživí, ne jen zasytí?
Řekneš „ne“, když cítíš, že už nemůžeš?
Půjdeš spát dřív, i když by se „ještě mělo“?
Dovolíš si říct pravdu – sobě i ostatním?
To všechno jsou formy sebelásky. Tiché, obyčejné. Ale opravdové.
Závěr:
Sebeláska není cíl. Je to cesta. Každý den. A není třeba ji „dělat správně“. Stačí začít v malém. Jedním nádechem. Jednou sklenicí vody. Jednou větou, kterou si řekneš sama sobě: „Jsem dost. Právě teď.“
Tradiční pouť ,která se každoročně koná u kaple
...
Svatý Antonínek, známý jako srdce moravského
...
Ve středu 30. dubna se otevírá podzemní výstavní síň,
...
Přehlídka piv napříč republikou – ochutnáte 20
...
Již tradiční letní prodejní výstavou (od r.
...
raz a výstava historických vozidel ve Starém
...
Poslední květnovou sobotu s námi vyrazíte ze
...
Přijděte do Bzence najít si svého vinaře,
...
Prohlídka s výukovým programem v šardické
...
Na pomezí Hané a Zlínska, ve stínu starobylých zdí tvrze
...
Uherské Hradiště se poslední květnovou sobotu
...
Každé léto se na jihovýchodní Moravě rozhostí
...
se uskuteční od čtvrtka 26. do neděle 29. června 2025
...
Každý rok kolem 21. června se v přírodě něco
...
Přijďte ochutnat a ohodnotit vína od našich
...
Poslední srpnový víkend, 30. 8. 2025, se ponese ve
...
Víkend památkových domků, objektů lidového
...
Již tradiční "nočky", noci plné hraných pověstí a
...
Program v zámecké zahradě.
Ve dnech 7. a 8.
Přijeďte cyklobusem na Valašsko a do Hostýnských vrchů! Ve
...
Na jaké Večerní čaje před plánovanou letní
...
K
...
Vizovické Trnkobraní se po 11 letech z dvoudenní akce
...
