Po pádu Velké Moravy se tento region stal součástí širšího politického prostoru a podléhal různým dynastiím. V 10. až 12. století se Morava postupně stala integrální součástí českého státu pod vládou Přemyslovců. Tato doba je charakterizována nejen politickými a vojenskými událostmi, ale i výrazným rozvojem církevní a kulturní infrastruktury, která se promítla do výstavby klášterů, kostelů a románské architektury. Morava byla zároveň pohraniční oblastí mezi Čechami, Uhrami a Polskem, což ovlivnilo její politiku, obranné stavby a kulturní výměnu. V tomto článku se zaměříme na osudy Moravy v této klíčové historické etapě.

Začlenění do českého státu – Dobytí Moravy Břetislavem I.

Morava byla po pádu Velké Moravy v 10. století rozdělena mezi několik mocenských center, ačkoliv její území stále čelilo vnějším hrozbám. V roce 1020 až 1030 byla Morava dobyta Břetislavem I., což znamenalo trvalé připojení tohoto území k Přemyslovskému státu. Břetislav I. měl ambici sjednotit české země, což zahrnovalo i Moravu. V rámci tohoto úsilí zavedl správu Moravy jako moravskou marku, což byla jakási pohraniční oblast, která měla sloužit k obraně proti vnějším hrozbám, především proti Uhrům a Polákům.

Po dobytí Moravy Břetislavem I. se region stal součástí širšího Přemyslovského státu a podílel se na jeho politické a kulturní integraci. Tento krok měl dlouhodobý vliv na vývoj Moravy a její začlenění do centrálního českého politického a kulturního rámce.

Údělná knížectví – Rozdělení Moravy mezi tři Přemyslovce

Po smrti Břetislava I. se Morava dostala pod správu jeho následníků a byla rozdělena mezi tři Přemyslovce: knížete Otto Olomouckého, Konráda Znojemského a Břetislava II. (Brněnský úděl). Tento rozdělený politický systém vedl k vytvoření údělných knížectví, která měla různá mocenská centra v Olomouci, Brně a Znojmě.

Tato údělná knížectví byla zároveň místem rivality, ale i spolupráce. Vzájemné soupeření mezi knížaty, kteří měli pod svou správou různé oblasti Moravy, často vedlo k politickým a vojenským konfliktům. Přesto jejich spolupráce umožnila, že Morava postupně získala silnější politické a ekonomické postavení v rámci českého státu.

Církevní organizace – Obnovení olomouckého biskupství a vznik klášterů

Církevní organizace na Moravě zažila v tomto období významný rozvoj. V roce 1063 bylo obnoveno olomoucké biskupství, což bylo klíčové pro šíření křesťanství a rozvoj církevní infrastruktury na Moravě. Prvním biskupem byl Jan, který měl za úkol vybudovat silnou církevní správu, která by podporovala vliv Přemyslovců v regionu. Tento krok také znamenal začátek výstavby klášterů, které se staly nejen náboženskými centry, ale i důležitými místy pro vzdělávání, literární tvorbu a šíření románské kultury.

Jedním z prvních klášterů, který byl na Moravě založen, byl benediktinský klášter v Rajhradě v roce 1048, který se stal centrem vzdělanosti a duchovního života. Následně byly založeny kláštery v dalších oblastech Moravy, například Hradisko u Olomouce (1078) nebo premonstrátský klášter na Hradišti u Znojma (1190), které se podílely na rozvoji moravské církve a její organizace.

Románská kultura na Moravě – Kamenné rotundy a kostely

Románská kultura, která se začala šířit po celé Evropě v 11. a 12. století, měla silný vliv na Moravu. Byla to doba, kdy se začaly stavět první kamenné rotundy a kostely, které byly důkazem rostoucího významu křesťanských staveb a církevní architektury. Mezi nejvýznamnější románské stavby na Moravě patří Znojemská rotunda sv. Kateřiny, která je známá svými freskami a připomíná Znojemský úděl, a kostel sv. Václava v Olomouci, kde se nacházely významné relikvie a byla vybudována románsko-gotická katedrála.

Románský styl měl výrazný vliv i na hrady a pevnosti, které byly stavěny v této době pro ochranu a obranu území, zejména na pohraničních územích, která byla častým cílem nájezdů z Uhrů a Polska.

Morava jako pohraničí – Obrana hranice proti Uhrám a Polákům

Morava byla v této době klíčovým pohraničním územím mezi Čechami, Uhrami a Polskem. Její poloha znamenala, že byla častým místem vojenských střetů a strategických zájmů. V 10. století došlo k několika vojenským konfliktům, například Boleslav Chrabrý (polský kníže) v letech 1003–1019 krátkodobě ovládl část Moravy, což mělo dlouhodobý vliv na politické vztahy mezi těmito státy.

V tomto období se na Moravě začaly budovat hrady jako Břeclav a Přerov, které sloužily nejen k ochraně, ale i jako důležité administrativní a obchodní centry.

Historické lokality k zapojení do poznávání raného středověku na Moravě

  1. Olomouc – Historické centrum Přemyslovců na Moravě s Olomouckým hradem, románsko-gotickou katedrálou sv. Václava a zbytky přemyslovského paláce.

  2. Znojemská rotunda sv. Kateřiny – Unikátní románská rotunda s freskami přemyslovských knížat, která je památkou Znojemského údělu.

  3. Rajhrad – Benediktinský klášter založený v roce 1048, který se stal centrem vzdělanosti a duchovního života raného středověku.

  4. Třebíč (bazilika sv. Prokopa) – Původně klášterní chrám založený 1101, dochovaná románsko-gotická architektura (UNESCO), doklad církevní a kulturní úrovně Moravy ve 12. století.

Závěr

Morava v raném středověku byla obdobím významného politického, církevního a kulturního rozvoje. Začlenění Moravy do českého státu pod vládou Přemyslovců, rozdělení území na údělná knížectví, výstavba klášterů a románské architektury, stejně jako významná role Moravy jako pohraniční oblasti, formovaly tento region na cestě k silné a stabilní středověké zemi. Tyto historické procesy byly základem pro pozdější rozkvět a konsolidaci Moravy jako klíčového území v rámci českého království.