Morava, v 13. a 14. století, zažila jednu z nejvýznamnějších etap svého středověkého vývoje, která byla poznamenaná rozkvětem měst, obchodu a gotické kultury. V této době se Morava dostala pod vládu Lucemburků, kdy zažila růst a transformaci v klíčový region Českého království. V tomto článku se podíváme na události, které formovaly Moravu během lucemburské dynastie, počínaje velkou kolonizací ve 13. století až po mocenské spory v době vlády markraběte Jana Jindřicha a jeho syna Jošta.

Velká kolonizace 13. století – Zakládání měst a hradů

  1. století bylo obdobím velké kolonizace, kdy na Moravě probíhaly rozsáhlé změny v osídlování a rozvoji urbanistické infrastruktury. Tato éra byla poznamenaná zakládáním nových královských měst a hradů, které měly zásadní význam pro hospodářský a administrativní rozvoj regionu. Mezi klíčové městské zakládání patřilo města jako Brno, Olomouc, Jihlava a Znojmo, které byly osídlovány nejen původními Čechy, ale i německy mluvícími osadníky. Tento proces pomohl stimulovat obchod a zlepšil infrastrukturu na Moravě, čímž byla podpořena její integrace do širšího středoevropského prostoru.

V roce 1241 však Morava čelila významné hrozbě – tatarští nájezdníci. Tatarův vpád měl devastující dopad na region, nicméně Morava se dokázala vzpamatovat a pokračovat ve svém rozvoji. Tato událost zároveň upozornila na důležitost obranyschopnosti nově vznikajících měst a hradů, což vedlo k dalšímu posílení městských fortifikací.

Markrabství moravské – Vznik dědičného titulu markraběte

V roce 1212 byla vydána Zlatá bula sicilská, která znamenala klíčový moment v historii Moravy, protože tím vznikl dědičný titul markraběte moravského. Tento titul označoval správce moravského území a byl symbolem důležitosti Moravy jako pohraniční oblasti Českého království. Markraběte jmenoval český král, a Morava tak získala zvláštní politickou roli, která ji umístila mezi Čechami, Uhry a Polskem.

V průběhu 13. a 14. století byla Morava spravována markrabaty z rodu Přemyslovců, později z rodu Lucemburků, přičemž Morava byla pod přímým vlivem Lucemburků díky dědičnému titulu, který se stal součástí dynastických zájmů. Morava tak získala nejen politické, ale i kulturní spojení s centrálními zeměmi evropské moci.

Lucemburkové na Moravě – Jan Jindřich a Jošt

Když Jan Lucemburský (otec Karla IV.) v roce 1349 svěřil Moravu svému synovi Janovi Jindřichovi, moravské markrabství se dostalo do přímé správy Lucemburků. Jan Jindřich, jakožto markrabě moravský, měl významnou roli v politickém uspořádání, ale jeho vláda byla také poznamenána mocenskými spory s jinými lucemburskými markrabaty. Nejvýznamnějším sporem byl konflikt mezi Joštem, synem Jana Jindřicha, a Prokopem, další významnou osobností tehdejšího politického života.

Jošt Lucemburský se stal v roce 1375 markrabětem moravským a jeho vláda měla dlouhodobý vliv na politiku a hospodářství Moravy. Jošt se stal rovněž římským králem, což podtrhovalo význam Moravy v rámci Svaté říše římské. Vzájemné rivality mezi markrabaty a napětí s českým králem Karlem IV. také ukazují složitost mocenských vztahů mezi dynastiemi a jejich vliv na politiku regionu.

Hospodářský rozvoj – Městský obchod, řemesla a těžba stříbra

  1. a 14. století byly pro Moravu obdobím hospodářského rozkvětu, přičemž klíčovou roli v ekonomice sehrávaly městský obchod, řemesla a těžba stříbra. V tomto období se na Moravě vyvinula silná městská ekonomika, která byla podporována řemeslnickými cechy v městech jako Brno, Znojmo a Olomouc. Tato města se stala centry pro obchod s místními produkty, jako je sůl a víno, a také pro výrobu textilu a kovových výrobků.

V oblasti těžby se Morava proslavila těžbou stříbra v Jihlavě, což vedlo k vytvoření královské mincovny a významu tohoto regionu pro český hospodářský systém. Těžba stříbra nejen stimulovala obchod, ale také poskytla značné příjmy do pokladny českého království.

Dálkový obchod, jako například solná stezka vedoucí z Polska, a obchod s vínem z Rakouska, podpořil vzestup Moravy jako obchodního a hospodářského centra.

Gotická kultura a stavby – Katedrály a kláštery

  1. a 14. století byla pro Moravu také obdobím gotické kultury, která se projevila ve výstavbě gotických katedrál, klášterů a dalších sakrálních staveb. Jedním z nejvýznamnějších projektů tohoto období byla výstavba katedrály sv. Václava v Olomouci, která byla dokončena v gotickém slohu a stala se symbolem církevní moci na Moravě. Další významnou stavbou byl klášter augustiniánů ve Starém Brně, který byl založen královnou Eliškou Rejčkou.

Významné bylo i zakládání univerzit, přičemž v Olomouci byla připravena univerzita, která však byla založena až později. V této době byl život na Moravě silně spjat s církví a šlechta, která byla mecenášem umění, podporující stavby a výtvarné umění.

Historické lokality k zapojení do poznávání Moravy za Lucemburků

  1. Brno (hrad Špilberk a městská památková rezervace) – Špilberk, založený ve 13. století, byl původně královským hradem, později sídlem markraběte. Gotické kostely a městské opevnění jsou důkazem středověkého rozkvětu města.

  2. Olomouc – Centrum církevní moci s gotickým dómem sv. Václava a pozůstatky městského opevnění. Místo zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. (1306).

  3. Jihlava – Královské horní město s těžbou stříbra a královskou mincovnou, zachované gotické hradby a brány.

  4. Znojmo – Znojemský hrad, který byl přestavěn na zámek, rotunda sv. Kateřiny s freskami, a další významné gotické památky.

Závěr

Morava za Lucemburků prožila vrchol středověku, kdy se stala klíčovým regionem Českého království. Vznik nových měst a hradů, rozvoj obchodu, řemesel a těžby stříbra, stejně jako výstavba gotických staveb, značně formovaly charakter tohoto období. Vliv Lucemburků, zejména v období vlády markraběte Jošta, pomohl Moravě upevnit její postavení ve střední Evropě a zajistil její kulturní a politický význam pro následující generace.