Po skončení třicetileté války a obdobích zkázy, které zasáhly Moravu, nastalo období barokní obnovy. V této éře, která trvala od konce 17. století do poloviny 18. století, se Morava postupně vzpamatovávala, a to jak kulturně, tak hospodářsky. Rekatolizace a barokní zbožnost se staly dominantními silami, které formovaly náboženský a kulturní život, a přinesly velký stavební rozmach, který trvá dodnes. Tento článek se zaměřuje na barokní éru na Moravě, která znamenala nejen znovuobnovení víry, ale i vznik nových kulturních a architektonických pokladů.

Obnova a rekatolizace země – Návrat stability

Po roce 1648, kdy skončila třicetiletá válka, nastal čas pro obnovu a rekatolizaci Moravy. Země, která byla silně ovlivněná protestantskými hnutími v předchozích desetiletích, byla po válce silně rekatolizována. Jezuité a další katoličtí duchovní sehráli klíčovou roli v šíření katolické víry a zajištění její dominance. Lidové misie a povinná účast na mších byly součástí každodenního života. Barokní církevní bratrstva, která byla založena k posílení víry, se stala velmi důležitou součástí moravského náboženského života.

Kromě náboženské obnovy se také prováděla rekolonizace vylidněných oblastí, které byly zasaženy válkou. Noví osadníci, většinou katolíci, osídlili opuštěné vesnice a města, čímž přispěli k obnově ekonomiky a místních komunit.

Barokní zbožnost a poutě – Zbožnost a mariánská tradice

Jedním z nejvýznamnějších rysů barokní doby na Moravě byla barokní zbožnost, která se projevila především v náboženských slavnostech a poutních místech. Vznikla a rozvinula se mariánská poutní místa, která přitahovala věřící z celého regionu. Poutní místa jako Svatý Kopeček u Olomouce, Hostýn, Vranov u Brna a Křtiny se stala centry barokní zbožnosti a místy, kde se podle legend zázračně projevovala Boží moc.

Například Hostýn je spojen s legendami o zázracích během tatarského nájezdu v roce 1663, kdy se věřící modlili za ochranu před nájezdníky. Tato a další místa, kde byly postaveny krásné barokní kostely a kaple, vytvořila silnou náboženskou tradici, která se udržela po celé století.

V Velehradě byl znovu oživen kult svatého Cyrila a Metoděje, což bylo v souladu s barokním národním obrozením a duchovním spojením Moravy s historií slovanských věrozvěstů.

Šlechta a barokní velkostavby – Poválečná šlechta jako stavebníci

Po třicetileté válce začala poválečná šlechta investovat do výstavby barokních zámků a klášterů, které měly sloužit nejen jako sídla, ale i jako symboly její moci a bohatství. Mezi významné rody, které přispěly k rozvoji barokní architektury, patřili Dietrichsteinové a Lichtenštejnové, kteří byli známí svým mecenášstvím a podporou umění.

Zámky jako Valtice, Milotice a Náměšť nad Oslavou byly přestavěny v renesančním slohu na honosné barokní rezidence, které se staly centry šlechtického života a administrativy. Vznikaly také zámecké zahrady, které byly ve své době považovány za mistrovská díla zahradní architektury.

Katolická církev, která získala politickou dominanci, také investovala do výstavby barokních kostelů, klášterů a soch. Tato kulturní aktivita se stala výrazným prvkem barokního období na Moravě.

Barokní umění a architekti – Významní architekti a sochaři

Barokní architektura na Moravě byla ovlivněna významnými architekty a umělci, kteří svou tvorbou pomohli utvářet charakter celé doby. Jan Santini Aichel, který je považován za jednoho z největších barokních architektů, vytvořil jedinečný poutní chrám ve Křtinách, který je dnes považován za skvost barokní architektury.

Dalšími významnými architekty byli Domenico Martinelli, jenž se podílel na přestavbě zámku ve Slavkově, a Fischer z Erlachu, který prováděl přestavby několika zámků a klášterů. Sochaři jako Matyáš Bernard Braun také přispěli k rozkvětu barokního umění na Moravě, přičemž jeho sochařská díla ovlivnila nejen Moravu, ale i celé české země.

Ohrožení Osmany – Ochrana hranic a barokní mentalita

Morava byla v 17. století stále ohrožena Osmany a Tatary, kteří pravidelně podnikali nájezdy na jihovýchodní Moravu. V roce 1663 došlo k dalšímu tatarskému vpádu, který zanechal stopy ve lidových legendách a barokní mentalitě. Na obranu hranic byly budovány systémy obrany a portáši (pevnůstky) ve Valašsku, které sloužily k ochraně před nájezdy.

Události jako turecké a tatarské vpády byly často ztvárňovány v barokní literatuře a umění, a to i jako vděčné připomínky ochrany Panny Marie. V mnoha barokních kostelech se nacházejí sochy svatých, které byly uctívány jako ochránci před těmito nebezpečími, a barokní poutě sloužily jako díkůvzdání za ochranu.

Historické lokality k zapojení do poznávání barokní Moravy

1. Kroměříž – Arcibiskupský zámek a zahrady (UNESCO), klenot barokní architektury na Moravě, obnoveno po třicetileté válce biskupem Karlem z Lichtensteinu.

2. Olomouc (Svatý Kopeček) – Barokní bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, významné poutní místo, Sloup Nejsvětější Trojice (1716–1754, UNESCO).

3. Velehrad – Původně cisterciácký klášter, barokně přestavěný v 17. a 18. století; stal se významným poutním místem.

4. Brno (hrad Špilberk) – Původně gotický hrad, přestavěný v 18. století na barokní pevnost, ukázka barokní vojenské architektury.

Závěr

Barokní Morava byla obdobím obnovy, náboženské zbožnosti a kulturního rozkvětu po těžkých válečných letech třicetileté války. Rekatolizace, barokní architektura, poutní místa a barokní umění se staly pilíři této éry, která přinesla stabilitu a nový kulturní impulz pro Moravu. Přesto však stále přetrvávaly stíny minulosti, kdy Morava čelila tureckým nájezdům a válečným zkouškám. Barokní období zanechalo trvalý odkaz ve formě uměleckých děl, poutních míst a architektury, které dnes utvářejí jedinečnou tvář Moravy.